Profesor Ivo Budil ve svém komentáři analyzuje setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce, které podle něj znamenalo symbolický začátek nové éry. Do pomyslného triumvirátu připojuje i čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, jehož vliv se podle Budila zřetelně vznášel nad celým summitem. Západní liberální projekt, zosobněný kdysi představou o „konci dějin“, je podle něj definitivně u konce a svět se ocitá v přelomové mocenské transformaci.

Budil ve svém textu zdůrazňuje, že Spojené státy ztrácejí svou výlučnou pozici, zatímco Čína a Rusko posilují. Výsledkem je formování nové globální mocenské rovnováhy, která změní mezinárodní prostředí i v Evropě. Česká republika podle něj stojí před zásadním rozhodnutím. Buď se udrží v sevření upadajících struktur EU a NATO, nebo dokáže najít vlastní cestu a vychovat generaci odborníků, kteří obstojí v Pekingu, Moskvě či Washingtonu.

Spojené státy americké jsou impériem, nad nímž přestává vycházet a zapadat slunce. Jejich úpadek je s největší pravděpodobností nezvratný. Putin a Si nabídli Washingtonu možnost důstojného podílu na společné správě planety – férovou šanci, kterou by každý prozíravý státník přijal. V cestě však stojí vojensko-průmyslový komplex, neoliberální elity a náboženský fundamentalismus. Má-li Trump vstoupit do dějin jako výrazná postava americké historie, musí jejich tlaku odolat.

Čína, kdysi pokořená a oslabená, znovu vystoupila na světovou scénu jako civilizace s hlubokými kořeny a rostoucím sebevědomím. To je paradoxně ideální vlastnost hegemona – působit skrytě, v tichosti, a projevit svůj skutečný vliv až v okamžiku krize. Není pochyb: žijeme v čínském věku, který snad za dvě či tři generace vystřídá věk indický. Zvykejme si. 


A co my Češi? Předpokládám, že se během voleb zbavíme absurdního servilního neoliberálního reliktu, který si dnes říká vláda České republiky. Poté musíme zaujmout v mezinárodním systému důstojné postavení odpovídající našemu potenciálu, schopnostem a aspiracím. V Evropě je řada myší, které budou v nových podmínkách řvát: Německo, Francie nebo Velká Británie. Obchodujme s nimi, buďme vůči nim zdvořilí, ale neberme je vážně. Evropská unie a NATO patří do muzea, i když kolem sebe budou ještě hodně kopat. 

Vychovejme generaci podnikatelů, vědců, inženýrů, expertů a diplomatů, kteří budou respektováni ve skutečných ohniskách politické a ekonomické moci, v Pekingu, Moskvě, Washingtonu a časem v Dillí. Nejsme malý národ, jestliže pochopíme trend světového vývoje a zaměříme tímto směrem svoji intelektuální a morální sílu," napsal ve svém komentáři na síti facebook profesor Ivo Budil.