Když francouzský náčelník generálního štábu Fabien Mandon nedávno varoval před možnou konfrontací s Ruskem do roku 2030, zdálo se, že jde o výrok z okraje debaty. Při bližším pohledu však vychází najevo, že podobná varování zaznívají napříč Evropou stále častěji a tentokrát přicházejí nejen od generálů, ale také od ministrů zahraničí, obrany či předsedů vlád. Motiv je podobný. Pokud se Ukrajina neudrží a Rusko bude mít čas obnovit síly, mohl by se na konci desetiletí otevřít prostor pro širší útok proti NATO. Právě v tomto rámci se dnes odehrává značná část evropské obranné politiky.

Patří k nim především polský ministr zahraničí Radosław Sikorski. Ten v rozhovoru pro polskou agenturu PAP i pro rozhlas TOK FM prohlásil, že Evropa se musí připravit na možnost ruské agrese zhruba do roku 2030. Podle něj je Rusko kvůli válce na Ukrajině v tuto chvíli oslabené a není schopné vést širší válku. Situace se však dramaticky změní, pokud by Ukrajina byla donucena kapitulovat a Moskva by získala kontrolu nad její armádou. V takovém případě by podle Sikorského mohla vzniknout mnohem větší síla než ta, která stála na počátku invaze, a Evropa by čelila hrozbě nové války na svém území.

Sikorski přitom není jediným polským představitelem, který pracuje s podobným časovým rámcem. Národní bezpečnostní úřad ve Varšavě už dříve odhadl, že státy východního křídla NATO mají několik let na to, aby se připravily na nejhorší scénář. V minulosti zaznívaly i ještě kratší odhady, podle nichž je okno pro posílení obrany v řádu tří až pěti let. Tato varování se v Polsku promítají do celkové politické debaty. Současný premiér Donald Tusk mluví o povinnosti občanů počítat s tím, že hrozba z východu bude v nejbližších letech růst, a vláda tomu přizpůsobuje rozpočet i zákony o armádě. Polsko už nyní vydává na obranu více než čtyři procenta hrubého domácího produktu a buduje jednu z největších armád v Evropě, včetně rozsáhlých objednávek tanků, dělostřelectva a protivzdušné obrany.

Velmi podobný tón volí německý ministr obrany Boris Pistorius. Ve svých vystoupeních pro německá média i pro partnery v alianci opakovaně uvedl, že Rusko by mohlo získat kapacitu zaútočit na státy NATO už kolem let 2028 až 2029. Z tohoto důvodu musí být podle něj Německo schopné se bránit nejpozději do konce desetiletí. Pistorius varoval, že ruský zbrojní průmysl přešel na válečné koleje, zatímco německé přezbrojení je pomalé a neodpovídá realitě hrozeb. Proto prosazuje dlouhodobé navýšení obranného rozpočtu, reformu Bundeswehru a vytvoření armády, která bude skutečně schopná vést těžké boje, nejen kontingenty do zahraničních misí.

Pistorius přiznává, že německá společnost není na uvažování o válce zvyklá. O to více se snaží vtáhnout do debaty parlament i veřejnost a otevřeně říká, že Německo si nemůže dovolit žít v iluzi, že se ho bezpečnostní krize nebude týkat. Zároveň mluví o tom, že čas pro přípravu je omezený a že rozhodnutí učiněná v tomto volebním období určí, zda bude země na konci desetiletí připravena odrazit útok, nebo zda bude muset spoléhat na spojence. Jeho slova se odrážejí v praktických krocích. Berlín vytvořil speciální fond ve výši sto miliard eur na modernizaci armády, rozšiřuje pozemní síly, investuje do protivzdušné obrany a znovu otevírá debatu o tom, zda by Německo nemělo obnovit některou formu základní vojenské služby či povinného výcviku rezerv.

Z Polska a Německa se debata přelévá na celoevropskou úroveň. Evropská komise společně s členskými státy připravuje plán, jak zrychlit přesuny armád po evropském území v případě krize. Dokumenty Evropské unie mluví o tom, že do roku 2030 musí být Evropa schopna rychle přesunout tanky, dělostřelectvo a zásoby přes vnitřní hranice tak, aby mohla podpořit napadený stát během několika dnů. V pozadí tohoto projektu stojí varování bezpečnostních služeb, že Rusko by mohlo být schopné zaútočit na některý členský stát v horizontu několika let. I v oficiálních textech se dle deníku The Guardian proto objevuje explicitní časová vazba na rok 2030 a potřebu být do té doby připraven.

Politická varování se neomezují jen na střední Evropu a Německo. V severských a pobaltských zemích se časový rámec pro možný střet s Ruskem objevuje ve zprávách bezpečnostních rad i ve vystoupeních ministrů. Polský šéf Národního bezpečnostního úřadu mluvil o tříletém období, během něhož se má připravit celé východní křídlo NATO. Estonští a lotyšští představitelé hovoří o rozpětí tří až deseti let, během kterých musí aliance vybudovat sílu dostatečnou k odstrašení jakéhokoli pokusu o útok. Dánští ministři zase v rámci jednání Evropské rady upozorňují na rozsáhlé ruské operace v oblasti hybridní války, jejichž cílem je oslabit evropské společnosti dříve, než by případný přímý konflikt začal.

Samostatnou kapitolu představuje Francie. Prezident Emmanuel Macron hovoří o historickém obratu, v němž se Evropa musí naučit přemýšlet sama o své obraně a méně spoléhat na Spojené státy. Nový generální štáb v čele s generálem Mandonem proto podporuje rychlý růst francouzského obranného rozpočtu, rozšíření rezervních sil a vytvoření systému národní služby, který má propojit mladé lidi s armádou alespoň v základní formě. Francouzská debata je však citlivá kvůli historickým zkušenostem s masovými oběťmi ve světových válkách. Když Mandon řekl, že Francie musí být připravena i na ztrátu svých dětí, spustil vlnu kritiky, ale zároveň přiměl politiky napříč spektrem přiznat, že země se na možnost války s Ruskem musí začít připravovat, ať už se to veřejnosti líbí, nebo ne.

Konkrétní přípravy jednotlivých států mají různé podoby. Polsko kromě masivních nákupů obrněné techniky buduje teritoriální obranné síly, které mají propojit profesionální armádu s civilní společností a vytvořit moderní model lidové armády. Německo se zaměřuje na velké projekty, jako je protivzdušný štít European Sky Shield, modernizace těžké brigády a budování souladu mezi průmyslovou kapacitou a potřebami armády. Severské státy pokračují v tradici všeobecné branné povinnosti a rozšiřují výcvik záloh, přičemž zapojují i ženy a vyšší věkové ročníky. Pobaltské země investují do opevnění hranic, systémů dronů a kybernetické obrany.

Psali jsme: „Jen zbrojařská lobby a váleční štváči.“ Mašek udeřil na Řehku

Na úrovni Evropské unie se zároveň rozbíhá koordinace plánů, aby se předešlo tříštění sil. Diskutuje se o společných standardech pro výcvik, logistiku a zásoby munice. Cílem je, aby se varování politiků nestalo prázdnou frází, ale aby bylo podloženo konkrétními schopnostmi. Právě zde se ukazuje, že časový rámec kolem roku 2030 není pouze mediálním sloganem, ale plánovacím horizontem, podle něhož se sleduje, kolik brigád, tanků, baterií protivzdušné obrany nebo dronů musí být do té doby v pohotovosti.

Současně však probíhá debata o tom, jak takovou přípravu vysvětlit občanům. Mnoho evropských politiků si uvědomuje, že pokud budou veřejnost příliš strašit válkou, může to vést k únavě a odporu. Proto se často zdůrazňuje, že jde o scénář, který nemusí nastat, ale na který je třeba být připraven, podobně jako na přírodní katastrofy. Varování před možným konfliktem kolem roku 2030 se tak stává nástrojem, jak prosadit vyšší výdaje na obranu, posílení zbrojního průmyslu a návrat k různým formám branné výchovy, aniž by se současně tvrdilo, že válka je nevyhnutelná.

Otázkou zůstává, jak dlouho se podaří udržet rovnováhu mezi nutnou opatrností a panikou. Pokud se situace na Ukrajině stabilizuje a nedojde k velkým ruským ziskům, mohou někteří voliči v evropských zemích nabýt dojmu, že hrozby byly přehnané. Naopak pokud by Ukrajina přišla o další území nebo pokud by se Rusko dopustilo otevřených provokací vůči pobaltským státům či Polsku, může se dnešní debata posunout od teoretických úvah k rozhodnutí o konkrétních opatřeních, jako je obnovení povinné služby nebo rozmístění velkých spojeneckých vojsk v ohrožených regionech.

Jisté je jedno. Výroky politiků, kteří mluví o možném střetu s Ruskem kolem roku 2030, už nejsou ojedinělými výkřiky, ale postupně se stávají součástí oficiálních strategií. Rok 2030 se proměnil v symbol, ke kterému se vztahují rozpočty, vojenské plány i diplomatická jednání. Jak reálné je, že se tato varování naplní, dnes nedokáže nikdo říci s jistotou. Je však zřejmé, že právě tato data už formují podobu evropských armád a ovlivňují, jak se evropské vlády dívají na bezpečnost svého prostoru.

Zdroje: 1. Polish FM calls for readiness in face of possible Russian aggression; 2. German defence minister still believes Russia could attack NATO by 2029-2030; 3. Plan to speed tanks and armies across Europe in case of attack

(Kyncl, The Guardian, repro: tvn24)