Za nejšílenější výrok posledních dní označila větu, kterou podle ní opakují někteří politici a zazněla i od Andreje Babiše. „Nechci zákopovou válku s Hradem.“ Stonjeková vysvětlovala, proč jí tato formulace přijde zásadně chybná. Z její perspektivy totiž konflikt nelze chápat jako osobní spor, který se dá urovnat diplomatickým gestem. Podle ní se naopak hraje o stabilitu vlády a o budoucí pozici premiéra. „V téhle bitvě, kterou Hrad rozpoutal, nejde o žádného Turka. Všechno, o co se hraje, je právě hnutí ANO. A Andrej Babiš,“ prohlásila.


Právě tady rozvinula scénář, který opakovaně zmiňovala jako skrytý cíl konfliktu. Podle její interpretace by po případném odchodu Motoristů a následném otřesu vlády mohl vzniknout menšinový kabinet Andreje Babiše, tolerovaný částí někdejší pětikoalice, jmenovala zejména ODS nebo hnutí STAN. Takový kabinet by však podle ní znamenal politickou past. Z jedné strany by byl torpédován bývalými koaličními partnery, z druhé strany držen na uzdě tolerančními hlasy a zároveň napadán opozicí zleva. Výsledkem má být neschopnost plnit sliby, ztráta voličů a oslabení ANO do budoucna. „Je velká šance, že ten debakl se po příštích volbách bude týkat hnutí ANO a bude se týkat Andreje Babiše,“ shrnula.

V interpretaci Stonjekové do toho navíc vstupuje prezidentská kampaň, a to mnohem dřív, než by odpovídalo standardní politické logice. Prezident Petr Pavel se podle ní po relativně klidnější první části mandátu rozhodl vystoupit do popředí a stát se aktivním hráčem. Mluvila o tom, že se „utrhl ze řetězu“ už dva roky před volbami, což má být varováním do budoucna. Pokud by podle ní obhájil mandát, jeho další období by mohlo být ještě tvrdší, protože už by „nikoho nepotřeboval“.


Výraznou část streamu věnovala Stonjeková tomu, co označuje jako dvojí metr veřejného prostoru. Připomínala starší politické epizody, kdy se podle ní vůči prezidentům Václavu Klausovi nebo Miloši Zemanovi používala mnohem tvrdší slova i nátlakové postupy, aniž by to vyvolalo obdobnou vlnu pobouření. Zmiňovala výhrůžky ústavní žalobou, debaty o omezení pravomocí, návrhy na krácení rozpočtu Hradu, ale i ostré výroky, které v minulosti prošly veřejností bez srovnatelné mobilizace. Její leitmotiv byl jasný. Pokud se dnes část médií a politiků staví do role obránců slušnosti, měla by podle ní vysvětlit, proč tentýž metr neplatil dřív.

Do toho zapojila i kritiku práce médií. Tvrdila, že některé výroky z prezidentské kampaně Petra Pavla zmizely z agendy, přestože ještě nedávno zaznívaly jako slib umírněnosti a respektu k roli vlády. Podle Stonjekové se dnes nikdo neptá, jak se tato deklarovaná zdrženlivost slučuje s aktivním vstupem do vládních sporů. Média podle ní přijala premisu, že prezident jedná jako ochránce ústavy, aniž by ho důsledně konfrontovala s dřívějšími slovy.

Zvlášť ostře se Stonjeková zastavila u role prezidentského poradce Petra Koláře. Z jejího pohledu je klíčové, že Kolář měl zveřejnit soukromou komunikaci, čímž podle ní narušil elementární pravidlo důvěrnosti. Vyslovila i úvahu, jak by se k tomu stavěli jeho případní obchodní partneři, pokud je ochoten pustit do prostoru soukromé zprávy. Kritizovala také situaci, kdy měl Kolář zprostředkovat telefonát mezi ministrem a prezidentem ze svého telefonu, a popisovala ji jako obraz nezdravých vztahů uvnitř Hradu. Celé to rámovala ironicky jako scénu, která podle ní nepůsobí státnicky, ale spíš školácky.


Do širší mozaiky zařadila i téma neziskových organizací a veřejných peněz. Podle ní je právě tady jeden z nervových uzlů současného napětí. Mluvila o tom, že odhalování financování některých projektů a grantových toků je pro část prostředí nepohodlné, protože hrozí, že nová politická reprezentace „sáhne na easy money“. Její argument byl, že právě ti, kdo se bojí omezení těchto toků, mají silnou motivaci tlačit proti vládě a vytvářet morální rámec konfliktu. V tomto duchu několikrát zdůraznila, že v politice se často nehraje o ideály, ale o peníze a vliv.

V závěru streamu se Stonjeková dotkla i otázky veřejnoprávních médií a koncesionářských poplatků. Naznačovala, že pokud se otevře debata o změně financování, Česká televize a Český rozhlas podle ní logicky zaujmou obrannou pozici, která se může projevit i v tónu zpravodajství. Kriticky komentovala způsob, jakým se vede veřejná debata o „nezávislosti“ médií, a tvrdila, že některé výstupy vnímá jako tendenční. V této části navázala i na záběr z televizní debaty, v níž se probíral výklad ústavní formulace „na návrh“ premiéra při jmenování ministrů. Stonjeková zastávala tezi, že text Ústavy je podle ní srozumitelný a prezident jej má respektovat, zatímco veřejná diskuse prý často sklouzává k účelovým interpretacím.

Vedle ostrých politických diagnóz se ve streamu objevila i úvaha, co bude dál. Stonjeková upozorňovala, že pro příští prezidentské volby bude klíčové, koho postaví protivníci Petra Pavla. Zmiňovala několik jmen, ale zároveň zdůrazňovala, že rozhodující je kombinace zkušenosti, veřejné známosti a ochoty ustát mediální tlak. Bez silného kandidáta podle ní hrozí, že se aktivistický styl prezidentské politiky stane normou, a konflikt mezi Hradem a vládou bude pokračovat bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii.

Celý její stream tak působil jako pokus zarámovat aktuální spor ne jako epizodu kolem jedné nominace, jedné výměny zpráv či jedné demonstrace, ale jako součást širšího mocenského boje. V jejím podání se střet o jmenování ministra mění v test, zda vláda pochopí, že se podle ní nebojuje o styl komunikace, ale o přežití. A pokud ne, čeká prý zemi období, v němž budou emoce vítězit nad argumenty a ulice nad institucemi.