V podcastu Thomase Kulidakise, Lucie Kubovičové a Michala Půra se probíralo téma demonstrace v centru Prahy, kterou vyvolala takzvaná „SMS kauza“ mezi ministrem zahraničí a okolím prezidenta. Trojice se shoduje, že právo demonstrovat je nedotknutelné, zároveň ale upozorňuje, jak snadno se z jedné epizody může stát záminka k dalšímu vyhrocení společnosti. „To, že se demonstruje, je úplně v cajku. To je dobře, že se může demonstrovat,“ zaznívá v debatě. Podle diskutujících se však spor nafoukl do rozměrů, které neodpovídají jeho skutečné váze.

Lucie Kubovičová popisuje demonstraci jako návrat energie, kterou organizátoři dobře znají a umějí ji využít. „Milion chvilek pro demokracii zažívá chvíli neskutečné reinkarnace,“ říká a dodává, že na pódiu bylo vidět, jak si aktéři atmosféru užívají. Podle ní nejde o jednorázovou akci. „Dlouho to tady nebylo a určitě to není naposledy,“ zaznívá s tím, že podobné demonstrace se mohou stát pravidelným nástrojem tlaku, třeba u tématu poplatků veřejnoprávních médií. Po volbách podle ní vždy přichází vystřízlivění části společnosti.


Opakovaně se vrací téma nadužívání silných slov. „Ohrožení demokracie je strašně zneužívané spojení a mělo by se na to opravdu dávat pozor,“ zaznívá v debatě. V této souvislosti padá ostrá kritika směrem k Hradu, který podle diskutujících přepálil rétoriku, když ze SMS udělal symbolický útok na demokracii. Takový postup podle nich nepřispívá k uklidnění, ale naopak přikládá pod kotel polarizace.

Do středu debaty se dostává i role prezidenta. Zaznívá teze, že situace se neuklidní, dokud bude prezident Petr Pavel vnímán jako politický aktér jedné strany. Pokud je stavěn do role hlavy opozice, oslabuje tím nejen vlastní pozici, ale i schopnost opozičních předsedů vyrůst v lídry. Síla prezidentského institutu je podle diskutujících natolik výrazná, že pod jeho stínem opoziční politika neroste.

Trojice se následně vrací k tomu, co považuje za jeden z hlavních problémů současné politiky. Zatímco se ve Sněmovně dva dny řeší SMS, skutečné problémy zůstávají stranou. Ironicky zaznívá, že země na tom musí být velmi dobře, když si může dovolit věnovat tolik času podobným epizodám místo konkrétních věcí, jako jsou odvody živnostníků nebo ekonomická opatření.


Jako symbol tohoto stavu slouží i vnitřní obraz ODS. Opětovná volba Marka Bendy do čela poslaneckého klubu má podle komentátorů ukazovat rozpor mezi řečmi o změně a realitou, v níž se nic nemění. Styl, lidé i způsob politiky zůstávají stejné.

Do debaty vstupuje i téma jazyka a urážek. Zaznívá výtka vůči nálepkám typu „svoloč“, které se objevují souběžně s výzvami ke smíru. Do kontrastu je stavěna věta herce Hynka Čermáka: „Nezapomínejte, že i na druhý straně příkopu jsou lidi.“ Právě taková připomínka podle diskutujících dnes chybí nejvíc.

Michal Půr připomíná i epizodu z Karvinska při ukončení těžby černého uhlí. Podle regionálního zpravodajství se tam zdravice prezidenta setkala s pískotem. Má to ukazovat, že vedle zaplněného Staromáku existují i jiné nálady v zemi a jiná očekávání lidí.


Rozpočet je v debatě označen za skutečný test reality. Vysoký schodek, sporné položky a možnost, že prezident rozpočet odmítne, mají podle komentátorů otevřít další fázi konfliktu. V takovém případě by se země mohla dostat do rozpočtového provizoria a politická scéna by znovu sklouzla k boji o symboly místo řešení.

Závěrem se diskuse vrací k základnímu varování. Nejde o jednu demonstraci ani o jednu výměnu SMS, ale o řetězení konfliktů, v nichž se každá strana utvrzuje ve své pravdě a společnost si zvyká na přepjatý jazyk. „Až bude opravdová válka a skutečné ohrožení demokracie, bude zajímavé sledovat, co z těchto slov zbyde,“ zaznívá. Dokud se politika bude točit kolem příkopů a slovních eskalací, budou se stejné hádky vracet znovu a znovu.