Zatímco členství v NSDAP zatím nelze úplně potvrdit dokumenty z nacistických zdrojů nebo blízkých pramenů, o Volkssturmu to již můžeme zcela potvrdit.

Byl to nález inženýra Š. z Luhačovicka (plné jméno nemohu uvést pro GDPR - ochranu dat), a to žádost jiného člena téže jednotky (praporu) Volkssturmu, nacisty Emanuela Z., žádajícího o čs. občanství (sic!) Dnes je nález archivně potvrzen.

Tento bývalý majitel sklárny, údajný  „přítel českého dělnictva" (!) a „smýšlením antinacista přinucený ke vstupu a k funkci v NSDAP!" (!), žádající pro případ neudělení čs.občanství o dobrovolný odsun do Rakouska, uvedl, že ve Volkssturmu byl se dvěma dalšími členy, hrabětem Serényim a jistým Synečkem, kteří ovšem dezertovali. A Emanuel Z. takto vysvětlil příčinu nemožnosti okamžitě zběhnout. Geastapo jim po jejich dezerci bránilo, byli údajně pečlivě hlídáni zostřeným dozorem. Naverbovat se dali, když šlo do tuhého, utíkali. Věru byli to praví synové III.reichu, jen co je pravda. Lidsky to lze chápat - utíkali před frontou Rudé armády, Serényi i s II.manželkou, další člen Syneček a nakonec i sám Emanuel. Rozdílný byl však přístup k deserci jak u Serényiů, tak u E.Z.

Zatímco Emanuel Z. se přihlásil jako dezertér nejdříve rudoarmejcům, kteří jej jako zběha propustili, jinak se to mělo se Serényimi . Ti utíkali k nacistům do zámku Lysice, kde byli podepsání v návštěvní knize (viz můj článek „Proč Serényiové volili jako dočasný úkryt před Sověty Lysice" in České nár.listy 4.11.2023), kdy utíkali před Rudou armádou k nacistovi Arbrechtu B.Dubskymi z Lysic, kde zůstali ve dnech 14. a 15 dubna 1945, následoval útěk přes Jihlavu do středočeského Těptína u Prahy, kde byli zadrženi a nakonec je tu místní zlatokopové v době válečného chaosu okradli o majetek, který vlekli s sebou. Poté byli vráceni do Luhačovic a v Uherském Brodu byli internováni a vyšetřováni trestně nalézací komisí ONV Uherský Brod, ašak nesprávně. Proto byl Alois Serényi nakonec propuštěn, neboť se neprovinil proti dekr.16, avšak nebyl vyšetřován následně bezpečnostní komisí pro provinění dle dekr. 12, 33, 100 a 108! (to jsem osvětlil v stati "Čs. občanství dostal hrabě Alois Serényi v rozporu s dekrety, in Lípa č.1/2025, str. 4-5, a Naše pravda 20.-26,února 2025, str.14.).

Jak jsem konstatoval již v citovaných pracích, pan Serényi - k jeho cti řečeno, - nebyl ani válečný zločinec, ani nacistický funkcionář, avšak byl souběžec III.Reichu („Mitlaufer" dle spojenecké terminologie) tj. z našeho hlediska kolaborant, nesplňující podmínky výše citovaných dekretů, sloužící jako hospodářský důvěrník oberlandrátu, jako místopředseda a akcionář lázní, pobírající 4% dividendu z peněz říše pro lázně, jako prohlášený konciliant úmrtí Heydricha zdravící jeho odkaz ve stoje, jako chránič kolaborantů Písaře a Chrta před vyšetřováním a současně odmítající pomoc strojvůdci Havláskovi a paní Černochové před gestapem, jako muž instalující na panství Lomnice nacistu Kowarowskyho, jako spolupracovník Hospodářské skupiny lázní spolupracující s baronem Uexkuellem, pověřencem samotného reichsprotektora von Neuratha, jako muž v německém dopise Oberlandrátu Zlín zdravící podpisem Heil Hitler, muž léta s rodinou navštěvujicí nacisty Khuena-Belasi-Lützowa a Dubskyho na jejich zámcích...

Svědectví Volkssturmana nacisty Emanuela Z. potvrzuje předchozí nepřesnou výpověď hajného Gazdíka o tom, že Serényi mu osobně přiznal Volkssturm a následně utekl před nasazením „na panství Lomnici v Čechách", což byla Gazdíkova záměna panství Serényiho v Lomnici u Tišnova s Lomnicí nad Popelkou, která se Serényim nesouvisela.

Pro náš případ je potvrzení členství Aloise Serényiho zásadně důležité.

Je to I.případ pravého členství v nacistické složce, potvrzené samotným příslušníkem Volkssturmu ve stejné jednotce.

Jiří Jaroš-Nickelli: Odsun Němců je německá Achillova pata, ne česká, pane Nováčku!

Co to byl Volkssturm

Byla to paravojenská složka Wehrmachtu, obvykle překládaná jako domobrana (čili obdoba starorakouského či pruského Landwehru), jindy jako milice, ovšem zřízená samotným Adolfem Hitlerem - jeho přímým rozkazem ze dne 25. září 1944, a posléze jeho dalšími třemi výzvami veškerému obyvatelstvu III. říše, kdy měl být tvořeny prapory mužů od 16ti do 60 let věku. (A. Hitler: Erlass über die Bildung des Deutschen Volkssturm). (Uvažovalo se i o divizích.)

Říšský Němec Serényi tedy vstoupil do vojenské složky III. říše jako demobilizovaný emeritní kapitán čs. armády. Podle čs.branného zákona z roku 1920, platného až do roku 1949 (! nepočítá se doba II.republiky a protektorátu) mohl takovou službu v cizí armádě nastoupit jen se svolením presidenta republiky, což samozřejmě nepřicházelo v úvahu, neboť okupovaná ČSR byla s III. reichem i Maďarskem ve válečném stavu od doby ohrožení státu, tj. od 30. září 1939 až do října 1945! Stojí tu otázka, zdali se hrabě Alois Serényi tímto vstupem do Volkssturmu nedopustil vojenské velezrady, neboť vstoupil do vojenské složky agresora, který rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR! Toto orgány nikdy nešetřily!

To je pohled legionářsko vojenský, právní pohled přenechávám kompetentním právníkům.

Faktem však zůstává rozpor členství ve Volkssturmu - i přes dezerci! - s dekretálními podmínkami navrácení čs. občanství. Dezerci nelze v žádném případě vykládat jako polehčující okolnost při udělování občanství. Dezerce totiž nepředstavovala žádnou vzpouru proti branné moci wehrmachtu - pouze útěk před předtím manifestovanou povinností.

A tu se dostáváme k jádru věci. Jak to, že toto vše nezjistila bezpečnostní komise ONV Uherský Brod v rozhodné době? A následně, co dělal Pozemkový úřad Zlín, a co dělal Krajský úřad Zlin v době přezkumu udělení čs. občanství panu Aloisi Serényimu? Tuto otázku si mají položit kompetenti těchto orgánů, ne příslušníci Čs. obce legionářské.

Uvědomuje si úředník či úřednice, jak tímto rozhodnutím o udělení čs. občanství Volkssturmanu Serényimu poškodil město Luhačovice, Lesy ČR a povinné osoby? dodává Jiří Jaroš-Nickelli.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)