Tak za první - autor tvrdí, že konference Postupim „brala na vědomí" odsun z Polska, ČSR a Maďarska. z jejich území. Opak je pravdou - konference stanovila legální odsun z hlediska geopolitického jako 3.bod požadavků na poválečné uspořádání východní Evropy : Prof.Frajdl, Konference v Postupimi 17.7.- 2.8.1945 in:ČNL Praha 2020, str.1.) Současně s tím nařídila předání severovýchodního Pruska SSSR jako bod 1 a postoupení východního území od Odry Nisy Polsku - bod 2. Bod 3. jsme již uvedli. Francie na jednání zastoupena nebyla, ale 4.srpna 1945 dala k tomu souhlas. Prof. Frajdl k tomu praví: „Postupimská smlouva vytvořila právní základnu pro správu Německa se strany USA, SSSR ,Velké Británie a Francie." Dále praví: „V Postupimi bylo dohodnuto,že se musí udělat všechna opatření" aby Německo již nikdy nemohlo ohrožovat své sousedy nebo světový mír"

K datu postupoimské dohody ještě neexistovaly revanšistické spolky odsunutých Němců, ale když se později vytvořily, nalzeli do nich henleinovští a nacističtí funkcionáři (zejména do Witikobundu - JJN).

Jiří Jaroš-Nickelli: Jak se mýlil spisovatel Solženicyn

Dále již roku 1943 vytvořili BRITOVÉ mezirezortní komisi pro otázky německých menšin mimo území říše. Plán byl odsunout totálně všechny Němce z východního Pruska, z Gdaňska, opolského Slezska a z pohraničí tzv. Sudet Československa. Tedy Brotoví již roku 1943 naplánovali odsun Němců od nás.

Za druhé - jmenovitý otec odsunu nebyl Čechoslovák Beneš, ale Brit John David Mabbott, profesor Bailiolovy koleje Oxfordu. Jest čísti monografii Martina Davida Browna „Jak se jedná s demokraty", vyšla u nás v nakladatelství Beta-Dobrovský-Ševčík 2008. Mabbott byl otcem memoranda „The Transfer od Minorities", dokončené pro ministerstvo zahraničí odbor Central roku 1940! Tam se stanovila proveditelnost odsunů pro tyto země: Albánii, Bulharsko, Itálii, Jugoslávii, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a SSSR. K tomu byly dvě porady kde byli zastánci odsunu Seton-Watson a odpůrce odsunu , plánovač odtržení Sudet r.38 a předseda Anglo-německé společnosti Arnold Toynbee. Toynbee spor prohrál a Seton-Watson poskytl návrh polské a československé vládě.

Za třetí - 8,března 1944 v britské sněmovně byla rozprava o odsunu. Vystoupil Earl of Mansfield ve sněmovně lordů aby se zabránilo existenci německých menšin v jiných státech, jako ohnisek neklidu. Dnes neklid organizují právě skupiny odsunutých Němců. Britští poslanci upozornili, že Německo samo vytvořilo situaci, že německé menšiny musí přijmout rozhodnutí mezi vystěhováním a masakrem.

Za čtvrté - stanovisko USA k odsunu. Američané hodnotili tzv. Sudetoněmce jako předvoj nacistické infiltrace. US rozvědka zjistila že v Sudetech byla sestřelena americká letadla a ty letce kteří nouzově přistáli, Sudetoněmci utýrali k smrti. Obyvatelstvo přihlíželo, povzbuzovalo Hitlerjugenda německé četníkyk mučení Američanů. Americký požadavek tedy byl - německé elementy musí být z území odstraněny a potrestány.

Za páté - stanovisko SSSR. Litvinovova a Vorošilovova komise naznala, že ti Němci, kteří se postaví proti fašismu, mohou mít lepší perspektivu v ČSR. Prokázat to měli povstání, protiválečným postojem a demonstracemi a stávkami. Nic z toho se v ČSR nestalo. Naopak - při odsunu Němci hrozili, jako v Brně, „my se vrátíme a budeme dláždit ulice českými lebkami".

Za šesté - President Beneš informoval 10.ledna 1944 své vládě, USA, Britům a Francouzům, že J.V.Stalin souhlasí s odsunem Němců z ČSR.

Za sedmé - divokému odsunu předcházel divoký útěk Němců z Polska, okupovaného Slezska a v dubnu 1945 i z Protektorátu, již před divokými odsuny. Jsou dochovány i fotografie útěku např. Mor.zem.muzeu v Brně. Poté následoval tzv. řízený útěk, pro který Němci na Moravě zbudovali dva provizorní tábory - Rájec nad Svitavou a Pohořelice. Oba tábory byly bez neinfikované pitné vody a v obou propukl tyfus (latriny postaveny blízko zdrojů vody!)

Mohl bych pokračovat dále, ale k vyvrácení blábolů o české Achillově patě to stačí. Navíc pan komentátor ČR plete do tématu okupace a vzniku tzv. Sudet historické analogie, které tam nepatří, napřiklad pozvání Němců Přemyslovci, což je čtvrtpravda, protože Němci nikdy neutvořili souvislé osídlení ani v pohraničí ani ve vnitrozemí. Byli pozváni jako specialisté hornici a osídlenci církevních statků (Biskup Bruno ze Schaumburgu) Bylo to pouhé „ostrovní osídlení" (Inselsiedlung) bez blízkých kontaktů s českou většinou, Další zahlcení pohraničí za Franze Josefa der Erste nezpůsobili Češi, ale němečtí kapitalisté pro své továrny. Češi byli vyháněni již tenkrát. Tak jakýpak harmonický soulad - nikoli - potýkání se slovanským obyvatelstvem. Ale to už ať píší stále mlčící akademici. „Dva zámky plný akademiků!" pravil by národní klasik Werich. Proč naši akademici mlčí? Zacpaly jim ústa německé a rakouské granty? Anebo je to ještě jinak?

„A zas to nebude ani v Právu ani v českém rozhlase...Ne, tady budou vycházel jen romány Kateřiny Tučkové a jiných, dnes pod názvem Sudetský ráj, nebo Sudetský dům, ale české argumenty vlastní tisk umlčí!" dodává Jiří Jaroš-Nickelli

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)