V posledních týdnech se český veřejný prostor otřásá sporem kolem Filipa Turka, nového politického fenoménu, který rozděluje společnost i mediální scénu. Jeho rychlý vzestup a výrazný styl přiměly část médií k otevřenému tažení, které často překračuje hranice standardní žurnalistiky. Místo věcné analýzy se objevují články postavené na neověřených informacích a nejasných zdrojích, jejichž pravdivost se dodatečně zpochybňuje.

Zvláštní pozornost vyvolal Deník N, který zveřejnil údajné archivní příspěvky Filipa Turka ze sociálních sítí. Způsob, jakým byly tyto materiály získány a interpretovány, však vyvolává otázky o etice novinářské práce. Když se k tomu připojí mediální selekce témat, kdy se určité kauzy zveličují a jiné (zejména ty, které se týkají vládních politiků) zůstávají stranou zájmu, začíná se ztrácet důvěra ve spravedlivé a vyvážené informování.

Kauza Turka se tak stala nejen politickou epizodou, ale i zrcadlem stavu českých médií. Ukazuje, jak snadno se z investigace může stát kampaň a jak křehká je hranice mezi novinářskou odpovědností a ideologickým zápalem. V takovém prostředí pak nezbývá než se ptát, kdo dnes vlastně kontroluje fakta a kdo určuje, co je „pravda“.

Následující komentář spisovatele Stanislava Češky rozebírá konkrétní případy mediálních selhání a nejasností, které tuto debatu doprovázejí. Autor, známý svou precizností a důrazem na fakta, zde nabízí svůj pohled na praktiky současné žurnalistiky a jejich dopad na veřejnou důvěru.

„Aby bylo jasno, nevolil jsem Motoristy a nejsem žádný fanoušek Filipa Turka. Jsem však spisovatel, který se věnuje psaní detektivek a jako takový jsem zvyklý pátrat a ověřovat si fakta, protože si zakládám na tom, že na rozdíl od mnoha svých kolegů se ve svých románech snažím vyhýbat faktickým nepřesnostem.


Takže dva příklady toho, jak v praxi vypadá toto tažení započaté Deníkem N, o němž se tvrdí, že je údajně "tiskovým orgánem" jisté organizace, což nijak nekomentuji, protože nevím, je-li to pravda.

Deník N odtajnil údajného autora screenů údajných Turkových postů a v naskenovaném článku z IDnes (skeny jedna až čtyři) o tom píší: "Dobeš pro server Deník N, který první ohledně kontroverzních příspěvků Turka informoval, řekl, že loni v červnu těsně před volbami do Evropského parlamentu, potkal v baru svého známého Petra Ludwiga. Spolu se bavili o tom, že se Turek zřejmě dostane do europarlamentu.

"Tehdy už také bylo jasné, že Motoristé budou pod jeho vedením, protože on byl už tehdy jejich, jak oni sami říkají, ikona – kandidovat do Sněmovny. Pamatoval jsem si několik konkrétních postů nebo Filipových období, například hlášení se k Mussolinimu. Věděl jsem, že takové věci psal na Facebook," popsal Dobeš.

Když se tehdy podle svých slov vrátil z baru, sedl si k počítači a udělal první screenshot. Dobeš také řekl, že příspěvky hledal podle klíčových slov, která mohla být typická pro Turkovy nevhodné příspěvky."

V Olomouckém deníku (skenu pět až sedm) ovšem citují poslankyní Motoristů Gabrielu Sedláčkovou, která říká: "Když Filip Turek vstoupil do politiky, dal mi svoje heslo na FB a řekl: ‚koukni, jestli tam nemám něco závadného a promaž to, znáš mě, mám blbej humor, a ve dvaceti jsem ho měl taky, v dnešní hyperkorektní době se ani to neodpouští.‘… mám asi i já neodpustitelný humor, protože některé posty, které si dělají legraci z tatíčka Hitlera, a mně nepřišly za hranou, tedy ani jako adepti ke smazání, byly potažmo použity proti nám," uvedla Sedláčková na sociální síti v reakci na Deník N.

"I když jsem na tom FB hledala až 20 let zpátky, jediné, co jsem mazala, bylo pár blbých vtipů, možná opilých komentářů s překlepem. Ale nebylo tam nic z toho, co dnes odhaluje Deník N! Takže zdroj Deníku N je tak dobrej, že objevil bez Filipova hesla posty na FB, které jsem tam neobjevila ani já s heslem? A smazal je - bez toho hesla - dřív, než já? Ok," napsala Sedláčková.

Když si oba články přečtete, nutně si musíte položit otázku, jak mohl onen kopista Dobeš naskenovat něco, co tam poslankyně Sedláčková nenašla. Pokud tedy ona paní nelže, což asi nelže.


Na osmém a devátém skenu máte článek pisálka Adama Hájka z iDnes, který důvěrně sděluje, že Izrael by měl prý s Turkem jako ministrem zahraničí problém, kvůli jeho antisemitismu a nacismu.

Doslova tam stojí: "Izraelská vláda sice udržuje přátelské vztahy s mnoha kontroverzními evropskými politiky, s Filipem Turkem jako českým ministrem zahraničí by však měla problém. Židovský stát opatrně signalizuje: doufáme, že se i vznikající vláda Andreje Babiše důsledně vymezí proti projevům antisemitismu a nacismu."

Při pohledu na účet X izraelské ambasády v Praze snadno zjistíte, že tohle je naprostá lež.


Zde je naše přesná reakce tak, jsme ji vyjádřili: 'Proces vzniku vlády je vnitřní českou záležitostí. Česká republika vždy zastávala jasné pozice proti antisemitismu a nacismu a my věříme, že příští vláda se tím bude řídit také.'

Takže tolik ke kauze Turek. A mě jen mrzí, že tímto článkem nahrazuji práci veřejnoprávních médií.

Pochybuji totiž o tom, že to, co jsem napsal, uslyšíte z ČT nebo ČRo. Tam se nepochybně spokojí s páně Dobešovými skeny,“ napsal na sociální síti facebook Stanislav Češka.

O autorovi: Stanislav Češka (nar. 1955 v Brně) je český spisovatel a autor detektivních a historických románů. Vystudoval technickou kybernetiku na Vysokém učení technickém v Brně a dlouhá léta působil jako softwarový specialista. Literární popularitu si získal především sérií detektivek s bývalým kriminalistou Stanislavem Berkou a cyklem Brněnská mordparta vyšetřuje, zasazeným do reálného prostředí brněnské kriminálky. V historických románech se věnuje období Velké Moravy a raného středověku, kde propojuje detektivní zápletku s důkladně zpracovaným historickým pozadím. Jeho knihy jsou ceněny pro věcnou přesnost, čtivost a důraz na logiku vyšetřování.