Hned v úvodu se zastavila u tématu České televize a otázky, zda má být dál placena prostřednictvím koncesionářských poplatků, nebo ze státního rozpočtu. Stonjeková se vysmívala argumentu, že rozpočet nutně znamená „ovládnutí přes finance“. Připomněla, že i poplatky jsou v rukou politiků, protože jejich výši mění Poslanecká sněmovna, kde má vláda většinu. V tom viděla důkaz, že strašení závislostí je podle ní „liché“ a slouží spíš jako zbraň v debatě, v níž se protivník snadno ocitne v roli nepřítele svobody.


Stonjeková zároveň uvedla, že zaznamenala informaci o tom, že Václav Moravec má mít od České televize „stopku“ na poskytování rozhovorů, a dodala, že podobný režim by podle ní dával smysl obecně. „Své politické názory mám nechat v šatně,“ shrnula požadavek na profesní zdrženlivost, kterou považuje za součást zákonného nároku na objektivitu, nestrannost a vyváženost.

Do sporu o financování zapojila také vyjádření političek. Zmínila senátorku Hanu Kordovou Marvanovou, která podle citovaného příspěvku na sociální síti uvedla, že média veřejné služby musí mít „na vládě nezávislé financování“. Oponovala tím, že politika financování se zkrátka nikdy úplně nezbaví. Naopak připomněla, že senátorka Daniela Kovářová považuje argument proti rozpočtovému financování za zcestný a že poukazuje na řadu států, kde se od poplatků upustilo. Stonjeková přitom předpověděla tvrdý střet a návrat známých protestních obrazů. Mluvila o „melodramatickém výrazu“, trikolóře na klopě a „spacáku“, připomněla i Milion chvilek a očekávané happeningy.


Kauzu L-159 označila za „naprosto absurdní“ a vadilo jí, že se o ní vede hlučná mediální bitva, přestože podle ní reálně „taková možnost nikdy nebyla na stole“. Vrátila se k postavě náčelníka generálního štábu Karla Řehky, jehož citovala z formulace, že armáda je připravena vyčlenit čtyři letouny a „doporučuji poskytnout je formou daru“. Vedle toho četla pasáž, že prezident byl o stanoviscích informován, zatímco „s premiérem ani současným ministrem obrany záležitost nekomunikoval“. Dále připomněla, že tehdejší ministryně obrany Jana Černochová v rozhovoru odmítla spekulace s odůvodněním, že letouny jsou potřeba k výcviku a „nemůžeme ztratit tuto schopnost“. Na kontrastu různých výroků stavěla obraz zmatku a přestřelky, která se podle ní nafukuje bez jasného smyslu.

Do této mozaiky přidala i citát Michaela Žantovského, který v jejím podání uvedl, že letadla armáda „nepotřebovala ani před 20 lety“ a že šlo o stroje, které se nedařilo prodat „leda jako létající terče“. Stonjeková zároveň zmínila vyjádření pirátské političky, kterou označila jako „rusovlasou mladou pirátku“, a připomněla její poznámku, že by se aspoň zjistilo, jestli „ty krámy“ fungují. Právě střet těchto interpretací použila jako ilustraci, že veřejnost sleduje téma, které jedni líčí jako dar, druzí jako šrot a třetí jako cvičné cíle.

Výrazný prostor ve streamu dostal také spor mezi ministrem Petrem Macinkou a exministrem Janem Lipavským. Stonjeková tvrdila, že se odkrývá, v jaké míře měly „nejrůznější neziskovky zlaté Eldorádo“ na ministerstvu zahraničí. Zmínila sumu „více než 130 milionů“ a propojila ji s kritikou minulých slibů o rozpočtové odpovědnosti. Podle ní je správné, že se téma otevírá, ale žádá „druhý krok“, tedy důsledné prověření, jak byly peníze využity, komu reálně pomohly a co se za ně skutečně udělalo.


Na neziskovkách obecně ilustrovala problém tím, že významná část peněz podle ní padá na provoz a mzdy, někdy „kolem 50 a více procent“. Vzpomněla vlastní zkušenost z doby migrační krize, kdy se dívala do výročních zpráv a překvapilo ji právě rozložení nákladů. Jako obrazný příklad použila vánoční kampaně, v nichž lidé kupují „kozu nebo slepici“ pro rodinu v Africe, a položila otázku, jak se takové věci dokládají. V jejím podání je klíčové, aby se neziskovky nestaly pohodlným příjemcem „easy money“ z ministerstev a aby hlavní zdroj příjmů tvořili soukromí dárci.

Do širší politické roviny přenesla i výroky o obstrukcích. Přečetla příspěvek poslankyně Šebelové, která napsala, že snaze vlády o „zestátnění veřejnoprávních médií“ budou bránit „všemi prostředky“, včetně „masivní obstrukce“, a obstrukci označila za „legitimní nástroj opozice“. Stonjeková na tom demonstrovala proměnlivost politických postojů, protože podle ní právě v době minulé vlády zněly obstrukce jako zlo, zatímco nyní se z nich stává ctnost.

V závěru streamu se část debaty stočila k prezidentským ambicím a otázce, kdo by mohl být soupeřem Petra Pavla. Stonjeková uvedla, že by se jí jako prezidentka líbila senátorka Daniela Kovářová, zmínila také senátora Hrabou, a za „ideálního kandidáta“ označila Cyrila Svobodu. Připustila však, že lidé s profesní reputací mohou váhat, protože kandidatura znamená silný tlak a „shitstorm“, který podle ní média ochotně spustí. Sama opakovaně odmítla, že by chtěla kandidovat.

Celý stream doprovázely dotazy diváků a Stonjeková se v nich opakovaně vracela k jedné lince: veřejné instituce, ať už média nebo dotační programy, podle ní nesmí počítat s tím, že si automaticky sáhnou na peníze všech bez odpovědi, co za ně skutečně přinesly. „Pokud to bude dělat, tak od těch špatných by si neměla brát peníze,“ řekla k ČT a podobně tvrdě mluvila i o dotacích. V jejím podání se právě v těchto sporech ukáže, kdo stojí o kontrolu a kdo se jí bojí.