Macinka, představitel strany Motoristé sobě, se do hlavy státu opřel otevřeně a bez obalu. Připomněl, že Petr Pavel byl po část svého života součástí struktur, které dnešní Hrad označuje za morálně nepřijatelné. A položil otázku, kterou si podle něj establishment klást nechce: kdo má vlastně právo rozdávat lekce?


Podle politologů nejde o ojedinělý případ. Petr Pavel se opakovaně vyjadřuje k personálním otázkám vlády a dává najevo, koho považuje za přijatelného a koho ne. Přesně za to byl v minulosti kritizován prezident Miloš Zeman. Tehdy se mluvilo o porušování zvyklostí a nerespektování dělby moci. Dnes se tatáž praxe prezentuje jako obrana demokracie.

Macinka v této souvislosti hovoří o dvojím metru. Jiná jména, stejné chování, jiný verdikt. Zatímco Zeman byl líčen jako hrozba ústavnímu pořádku, Pavel je vykreslován jako jeho garant, přestože metody zůstávají podobné.


Otázka, kterou Macinka otevírá, není osobní. Je systémová. Může prezident, jehož vlastní minulost je předmětem debat, vystupovat jako morální autorita? A proč se dnes toleruje to, co bylo včera důvodem k ostrému odsudku?

Na tyto otázky Hrad odpovídá mlčením. O to hlasitěji zní kritika zvenčí.