Ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný reagoval na rozhodnutí Sportovního arbitrážního soudu (CAS) o návratu ruských hokejových reprezentací neobvykle rychle a ostře. Ještě 30. října 2026 zaslal oficiální protest vedení mezinárodní sportovní arbitráže a dokument zveřejnil na sociálních sítích. Jeho postup však vyvolává zásadní otázku, zda člen české vlády při tak závažné mezinárodní události postupoval s potřebnou politickou rozvahou, nebo dal přednost okamžité demonstraci svého postoje před hledáním řešení, které by chránilo také zájmy českého sportu.

Sportovní arbitráž v Lausanne zrušila pět rozhodnutí Rady Mezinárodní hokejové federace (IIHF), která bránila ruským reprezentacím v účasti na světových šampionátech v roce 2027. Podle zveřejněného závěru senátu nebyly bezpečnostní argumenty federace podloženy dostatečnými důkazy. IIHF s rozsudkem nesouhlasí, ale výslovně potvrdila, že jej bude respektovat.

Šťastný přesto zaslal protest Michaelu Lenardovi, úřadujícímu předsedovi Mezinárodní rady sportovní arbitráže (ICAS), která zajišťuje správu a nezávislost CAS. V dopise opatřeném úřední hlavičkou vystupuje přímo jako ministr České republiky a vyjadřuje zásadní nesouhlas s rozhodnutím.

Zarážející je především načasování. Ministr svůj protest formuloval v den vyhlášení výsledku, kdy ještě nebylo zveřejněno úplné písemné odůvodnění rozsudku. Sám přitom připouští, že podrobné vysvětlení teprve očekává. Nabízí se proto jednoduchá otázka: Proč člen vlády nejprve nepočkal na právní argumentaci, kterou chce zpochybňovat?

Ministr upozorňuje také na rozdílný přístup arbitráže k ruským sportovcům v curlingu. Jenže rozhodnutí týkající se různých federací nelze mechanicky srovnávat. CAS posuzuje konkrétní pravidla, okolnosti a důkazy každého sporu. Rozdílný výsledek sám o sobě nedokládá nesprávnost rozhodnutí.


Mluví ministr za vládu, nebo pouze sám za sebe?

Druhou zásadní otázkou je institucionální odpovědnost. Šťastný neposlal soukromý dopis ani běžný komentář na sociálních sítích. Vystoupil jako člen české vlády, použil úřední hlavičku a obrátil se přímo na vrcholného představitele mezinárodní sportovní justice. Takový dokument může být v zahraničí oprávněně vnímán jako oficiální politické stanovisko představitele České republiky. Není však doloženo, že současná vláda jeho konkrétní obsah předem projednala a schválila.

Česká republika má sice od září 2023 vládní usnesení podporující zákaz účasti ruských a běloruských reprezentací na domácích sportovních akcích. To ale není totéž jako souhlas vlády s protestem proti rozsudku CAS. Jde o dva rozdílné politické a právní kroky.


O to důležitější je vědět, zda Šťastný svůj krok koordinoval s premiérem a ministerstvem zahraničí. Jeho dopis totiž může být v mezinárodním prostředí spojován s postojem českého státu, i když společné rozhodnutí vlády o tomto protestu nebylo doloženo. Celá věc má ještě jeden rozměr. ICAS není politický odvolací orgán, který by mohl na základě ministrova protestu změnit vydaný rozsudek. Jeho úlohou je mimo jiné chránit nezávislost rozhodování CAS. Pokud ministr očekává konkrétní právní výsledek, měl by vysvětlit, jakého rozhodnutí se vlastně domáhá a na základě jakých pravidel. Jinak jeho dopis působí především jako politické gesto, jehož praktický význam je nejasný.

Ministr má sport chránit, nikoli vystavovat dalším sporům

Nejpodstatnější ovšem není samotný dopis, ale jeho možné pokračování. Šťastný veřejně uvedl, že pokud by byl požádán o stanovisko k udělení víz ruským juniorkám, bylo by záporné. Současně připustil, že nerespektování arbitrážního rozhodnutí může pro národní federace znamenat vysoké sankce.

Tím se dostává do obtížně obhajitelné politické situace. Na jedné straně uznává, že český hokej musí respektovat mezinárodní závazky, na druhé straně naznačuje postup, který by mohl jejich splnění výrazně zkomplikovat.


Stanovy IIHF přitom výslovně uznávají pravomoc CAS. Článek 22 stanov upravuje jeho postavení při rozhodování sporů a článek 12 ukládá národním federacím respektovat rozhodnutí IIHF a uznávat arbitrážní systém. Český hokej proto nemůže jednoduše přehlížet závazné výsledky řízení jen proto, že s nimi nesouhlasí politická reprezentace.

Ministrovo vystoupení vyvolalo také nesouhlasné reakce na sociálních sítích. Ve zveřejněných komentářích se opakují výhrady proti politizaci sportu, kolektivní odpovědnosti a rozdílnému přístupu k jednotlivým státům. Vybranou diskusi nelze pokládat za reprezentativní obraz veřejného mínění. Ukazuje však, že ministrovo stanovisko není přijímáno jednoznačně ani mezi sportovními fanoušky.

Český ministr má právo odmítat návrat Ruska a upozorňovat na utrpení ukrajinských sportovců. Musí však také respektovat rozdíl mezi politickým názorem a právním rozhodnutím. A především musí předvídat důsledky svého jednání.

Český sport nepotřebuje další politické demonstrace, jejichž výsledkem mohou být spory s mezinárodními federacemi. Potřebuje předvídatelné prostředí, právní jistotu a představitele státu, kteří budou schopni jeho zájmy hájit i ve složitých mezinárodních situacích.

Nejvážnější otázkou ministrova protestu proto není, zda má právo nesouhlasit s CAS. To nepochybně má. Otázkou je, zda svým postupem pomáhá českému sportu, nebo pouze vytváří další problém, jehož důsledky nakonec ponesou jiní. Na to by měl Boris Šťastný jako člen vlády veřejně odpovědět.



Zdroje: 1. IIHF – Oficiální stanovisko k rozhodnutí CAS; 2. ČTK – Šťastný zaslal protest proti rozhodnutí CAS⁠; 3. IIHF – Stanovy 2024–2028, články 12 a 22⁠