Severoatlantická aliance vznikla v roce 1949 jako přímá odpověď na poválečné rozdělení Evropy a rostoucí vliv Sovětského svazu. Základní myšlenka byla jednoduchá a srozumitelná: žádný stát Západu nesmí zůstat v případě ohrožení sám. Princip kolektivní obrany, podle něhož je útok na jednoho člena považován za útok na všechny, se stal pilířem bezpečnostního uspořádání Evropy i Severní Ameriky. NATO tak po desetiletí fungovalo jako stabilizační prvek, který odrazoval od vojenské expanze a vytvářel rámec pro politickou i vojenskou spolupráci mezi demokratickými státy.

Během studené války aliance plnila především roli odstrašující síly. Přítomnost amerických jednotek v Evropě a jasně definované bezpečnostní závazky vytvářely rovnováhu, která bránila přímému vojenskému střetu mezi Východem a Západem. Po pádu Sovětského svazu se však NATO muselo redefinovat. Rozšířilo se o státy střední a východní Evropy, zapojilo se do řešení regionálních konfliktů a postupně přebíralo roli širší bezpečnostní platformy, která už nebyla zaměřena jen na obranu území, ale také na stabilitu a krizové řízení.


Právě tento princip je dnes zpochybňován v souvislosti s debatou kolem Grónska. Opakované výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa o potřebě získat kontrolu nad tímto autonomním územím Dánska otevřely téma, které zasahuje samotné základy alianční solidarity. Grónsko není pouze geografickým bodem na mapě, ale strategickým prostorem s významem pro arktickou bezpečnost, přírodní zdroje i globální mocenskou rovnováhu. Jakýkoli tlak na změnu jeho statusu proto vyvolává obavy z porušení základních pravidel mezinárodního řádu.


Krize kolem Grónska tak není pouze otázkou území nebo strategických zájmů v Arktidě. Je především zkouškou hodnot, na nichž byla aliance vybudována. Ukazuje, že hrozby pro NATO dnes nepřicházejí jen zvenčí, ale mohou vznikat i uvnitř samotného spojenectví. V této situaci se znovu potvrzuje, že síla aliance nespočívá pouze ve vojenských kapacitách, ale především v důvěře, respektu a sdíleném chápání pravidel, která mají být dodržována bez výjimky.

Historie NATO ukazuje, že aliance dokázala přežít studenou válku, rozpad bipolárního světa i nové bezpečnostní hrozby. Otázkou však zůstává, zda dokáže obstát i v době, kdy se zpochybňují základní principy spojenecké solidarity zevnitř. Právě odpověď na tuto otázku bude určovat budoucí podobu transatlantické bezpečnosti i důvěryhodnost aliance jako garanta stability v Evropě a širším světě.



Zdroj: http://www.business-standard.com/amp/world-news/why-nato-formed-cold-war-history-trump-greenland-denmark-crisis-126011100410_1.html