Opozice má právo být ostrá. Jenže to, co dnes předvádějí představitelé bývalé vlády Petra Fialy, už dávno není jen ostrost. Je to styl. Styl, který se nezměnil ani poté, co 15. prosince skončili ve vládních křeslech a moc převzala nová vláda v čele s premiérem Andrejem Babišem.

Petr Fiala dnes není premiérem. Je řadovým poslancem. Přesto jazyk, kterým on i další bývalí ministři mluví o nové vládě, zůstává stejný. Vyhrocený, osobní, útočný. Nejde o dojem. Jde o doslovně ověřené výroky, které sami zveřejnili na svých profilech na Facebooku a na síti X.

A proč začal „šílený řev“ opozice? Premiér Andrej Babiš se totiž ve dnech 18. a 19. prosince 2025 zúčastnil v Bruselu zasedání Evropské rady. Lídři se shodli na finanční půjčce Ukrajině do výše 90 miliard eur na roky 2026 a 2027, na kterou si EU vypůjčí na finančních trzích. Jak ale uvedl po jednání Babiš, Česká republika za poskytnuté úvěry rušit nebude. A na sítích vypukla smršť vulgarit dnes již opozičních politických špiček.

Exministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) napsal, že „každý, kdo ví, co je to hrdinství, se teď za Babiše stydí“. V dalším textu pak mluvil o „zradě přátel a klíčového spojence“ a vyzýval čtenáře, aby se za kroky nové vlády styděli s odkazem na dějiny druhé světové války. Nešlo o polemiku s konkrétním rozhodnutím, ale o morální soud.

Podobně se vyjádřil i lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který Andreje Babiše označil za „zrádce Evropy“ a spojil jej s Viktorem Orbánem a Robertem Ficem slovy, že „nejsou obránci Evropy, ale její zrádci“. Závěr byl jednoznačný. „Tohle není pragmatismus. Tohle je zrada.“

„Babiš, Fico a Orbán nejsou obránci Evropy, ale její zrádci. Kvůli vlastním kšeftům s Putinem prodali bezpečnost našich rodin i životy lidí na Ukrajině. Tohle není pragmatismus. Tohle je zrada,“ napsal na síti X lidovescký europoslanec Tomáš Zdechovský.

Ve stejném duchu se nesla i otázka komentátora Alexandra Mitrofanova, zda je „větší kolaborant Babiš, nebo Husák“. Historická analogie zde nesloužila k vysvětlení, ale k zostření odsudku.

Někdejší europoslanec Petr Ježek zase napsal, že Andrej Babiš „zařadil Česko do tábora planetární ostudy“ po bok Maďarska a Slovenska. Slovo ostuda se v těchto výrocích vrací opakovaně. Stejně jako snaha vymezit hranici mezi těmi „správnými“ a těmi druhými.

Novinář Martin Jonáš mluvil o „malosti a krátkozrakosti“ a připomněl „kolaboranty Orbána a Fica“, k nimž se měl český premiér přidat. Z ODS pak zaznělo varování, že Česká republika směřuje k nedůvěryhodnosti. Podle Jiřího Nantla Babiš „směřuje Česko do pozice státu, kterému se nedá věřit a nemá smysl s ním počítat“.

Nejtvrdší slovník použil komentátor Petros Michopulos, když na síti X psal o „zbabělém udavači tajné policie“, „galérce“ a „páté koloně Ruska“. 

„Budou to čtyři roky malosti, sobectví a hanby, ale co čekat od zbabělého udavače tajné policie, který ze strachu z odsouzení vládne s galérkou a pátou kolonou Ruska,“ napsal Michopulos. 

A bývalý ministr dopravy Martin Kupka označil na síti X postoj nové vlády za „strategickou chybu“, kterou přirovnal k segedínskému guláši či ke královně Koloběžce.

Ve všech těchto výrocích se opakuje stejný vzorec. Spor se nevede o konkrétní kroky, ale o charakter. Oponent není politickým soupeřem, nýbrž hrozbou. Selháním. Morálním problémem. Jazyk je nekompromisní, soudy definitivní.

Psali jsme: Konec hádek s Bratislavou. Rajchl připomíná klíčový rok 1992

Změna role nepřinesla změnu stylu. Bývalá Fialova vláda dnes v opozici mluví stejně, jako když sama čelila kritice. Rozdíl je jen v tom, že už nenese odpovědnost za rozhodování. Nese odpovědnost za slova.

A ta slova zůstávají.

Nejde o jednotlivé výstřely. Jde o soustavný způsob komunikace. O jazyk postavený na obviněních a morálních soudech, který nepřipouští pochybnost ani debatu. Buď souhlas, nebo odsudek.

Tento styl není náhodný. Má mobilizovat, vyvolat hněv a udržet napětí. Má nahradit ztrátu moci hlasitostí projevu. Kdo čekal po odchodu z vlády sebereflexi, čekal marně.

Oni nepřestanou. Tečka. Protože tenhle jazyk jim zůstal. A zatím jim, bohužel, funguje.

(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: ovm)