Zatímco český důchodce počítá, jestli si ještě může dovolit máslo, a samoživitelka zvažuje, jestli si radši koupí plenky nebo večeři pro děti, premiér Petr Fiala sedí v obleku někde v Bruselu nebo Kyjevě a s úsměvem do kamery vykládá, jak jsme silná a odpovědná země. No ano, odpovědná, jen ne ke svým vlastním lidem.

Poslední měsíce to ukázaly v plné nahotě. Není na důchody, není na učitele, není na školky, není na nemocnice. Ale jakmile se objeví výzva k posílání zbraní, peněz nebo munice přes východní hranici, peníze tečou jako z protrženého potrubí. Vláda zvládne během týdne vyčlenit miliardu na tanky, ale když si o pár stovek řekne senior, který žije z desetitisícového důchodu, slyší, že „musíme být odpovědní“ a „nesmíme rozvrátit rozpočet“.

Když se ozvou obce, že kvůli vysokým cenám energií musejí zavírat školky a knihovny, slyší jen ať „hledají úspory“. Ale vláda? Ta nehledá nic. Jen další způsob, jak z občana vyždímat víc. Zvedli nám daně, sebrali slevy, přitížili živnostníkům, zvedli odvody a nakonec nám ještě s úsměvem řekli, že „to dělají pro budoucnost našich dětí“. Jakou budoucnost? V zemi, kde na běžné občany kašlou a pořád jen posílají peníze někam jinam?

Největší drzost je, že si z nás udělali dojnice. Normální člověk pracuje, platí daně, stát mu každý měsíc vezme desetitisíce a na oplátku dostane co? Silnice v havarijním stavu, školství v rozkladu, zdravotnictví na hraně. A místo pomoci jen další daně a další zpřísnění. A když si dovolíte reptat? Jste podle Fialy a jeho vlády dezolát, proruský šváb nebo zkrátka „člověk, který nechápe kontext“.

Ale kontext chápeme víc než dobře. Premiér Fiala totiž zjevně přestal být premiérem České republiky. Je to takový delegovaný místodržící Západu, který má úkol plnit zadání, a to bez ohledu na to, co to udělá s vlastními lidmi. A jeho pětikoaliční ansámbl mu u toho tleská. Ministr financí zvedá daně, ministryně obrany rozesílá munici, ministr školství přihlíží rozkladu škol a premiér dál říká, že jsme solidární.

Ale ta solidarita už dávno přestala platit doma. Solidární máme být se všemi, jen ne se svými. Naše mámy a tátové dřeli, celý život platili daně a teď se dozvídají, že „na důchody není“. Naše děti chodí do škol, kde není na topení, a pak z televize slyší, že „musíme přispět na obranu hodnot“. Naše firmy končí, protože energie jsou dražší než jinde v Evropě, ale vláda místo pomoci napíše tweet o tom, jak je důležité vytrvat.

To není správa státu. To je správa vyhořelé korporace, co už dávno zapomněla, kdo ji platí. A my ji platíme. My, obyčejní lidi, co každé ráno vstávají do práce, co posílají děti do škol, co platí složenky a daně. A přitom se na nás tahle vláda dívá jako na obtížný hmyz, který má držet krok a hlavně mlčet.

Psali jsme: Konec lipské burzy a 0% DPH na základní potraviny. Konečná v ostrém rozhovoru

Fiala není premiér této země. Je premiér PR, premiér Kyjeva, premiér tabulek a tiskovek. Ale ne našich životů. Ty ho nezajímají. Nezajímá ho, že lidé žijí od výplaty k výplatě, že jim nezbyde na léky, že děti nemají na kroužky, že senioři hledají slevy na rohlíky. Důležité je, že máme image spojence. Že nás pochválí někde v Bruselu. Ale doma? Doma se to rozpadá.

Až vám příště někdo řekne, že „musíme být zodpovědní“, vzpomeňte si, kolik odpovědnosti vidíte z Hradu, ze Strakovy akademie nebo z parlamentu. A pak se pečlivě zamyslete nad tím, kdo je tady opravdu pro Česko, a kdo jen pro vlastní kapsu nebo cizí zájmy.

(Vladimír Fojtík, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)