Politika

Velikost textu:

Petr Hampl: Mají sociologové vládnout?

V našem civilizačním okruhu, pro naši dobu a pro ty problémy, na které narážíme, by bylo nejvýhodnější, aby ve struktuře moci měli hlavní slovo lidé s inženýrským myšlením.

Petr Hampl, nezávislý sociolog

26. prosince 2025 - 02:20

To znamená lidé, kteří uvažují ve struktuře problém – návrh řešení – testování – ještě lepší návrh řešení. Jejich protikladem jsou právníci uvažující buď ve struktuře pravidel (odpovídá to vyhlášce?) nebo ve struktuře konfliktu (jak zvítězit nad protivníkem), píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Prvnizpravy.cz - Petr Hampl: Kdo by měl vlastně vládnout?

Ten článek reagoval na otázku, která ovšem měla ještě druhou část. Když Hampl zajímavě přemýšlí o trendech a potřebách společnosti (či národního státu), neměl by být tím vládcem Hampl? Za Hampla můžeme dosadit někoho mnohem důstojnějšího, třeba docenta Robejška nebo profesora Druláka, ale otázka zůstává: mají vládnout humanitní vzdělanci? Konec konců, pořád ještě se vyučuje platónský ideál, že filosofové by měli být králi.

Pro odpověď si nejprve uvědomit, že když mluvíme o státě a moci, nejsou jen vládci a ovládaní. Hráči jsou vždy tři:

Vládce, král, diktátor apod.

Šlechta, bojaři, průmyslníci, oligarchové, manažerská vrstva (což je často komplikovanější, že takových mocenských vrstev může být několik konkurenčních)

Prostý lid, tedy normální pracující

Většina mocenských konfliktů se odehrává mezi vládcem a šlechtou, přičemž lid se střídavě přiklání na jednu nebo druhou stranu. Z toho je vidět, že varování před diktaturou je obyčejný podvod. Pokud panovník posílí svou moc, je to vždy na úkor šlechty. A není žádný důvod, proč by to mělo přinést méně svobody či horší životy obyčejným lidem. A na druhou stranu, různá demokratizační snahy, kdy je oslabena moc panovníka, velmi často znamenají jen to, že posílí úzká vrstva boháčů a postavení obyčejných lidí se zhoršuje.

V tomto světle bychom měli číst i snahy o „vývoz demokracie.“ Nejde o zlepšení situace běžných Venezuelanů či Bělorusů, ale o postavení oligarchické vrstvy napojené na globální korporace.

Historie zná i momenty, kdy průmyslníci či velkostatkáři postupují společně s lidem proti králi. Ale ty okamžiky nejsou časté.

Typickým výsledkem nějaká rovnováha mezi vládcem a touto oligarchickou skupinou, přičemž obě strany se občas obracejí na lid, když potřebují jeho podporu.

Naprosto šílené patologické vládnutí v západním světě v poslední generaci vzniklo do značné míry tím, že vládcové vymizeli a že totálně převládl dav. Role prezidentů a premiérů nebyly formálně zrušeny, ale byla jim fakticky odebrána většina pravomocí. Konec konců, dnes už víme, že prezident může být zcela dementní, aniž by se to projevilo na chování politického systému.

Kde je v tom role inženýrů a sociálních vědců (jak se za předminulého režimu říkalo „pracující inteligence“)?

Mohou být součástí oligarchické hmoty, a často také jsou. To však zpravidla obnáší, že své inženýrské či vědecké myšlení musí nahradit davovou mentalitou

Mohou hrát podpůrnou roli v úzkém týmu vládce (tam se může inženýrský či vědecký přístup uplatnit)

Ale nikdo z nich nemůže být sám vládcem.

A to z celkem jednoduchého důvodu. Ty psychické rysy, které člověk potřebuje k hlubšímu pochopení sociální reality, jsou jiné než psychické rysy, které potřebuje k energickému vládnutí. Když použijeme slovník seligmanovské psychologie, vládce potřebuje osobnostní rysy ze skupin odvaha/statečnost a spravedlnost/leadership, zatímco sociální vědec potřebuje rysy ze skupiny moudrost. A je principiálně nemožné rozvíjet všechny rysy zároveň. K tomu se ještě vrátím v samostatném textu.

V tuto chvíli bychom potřebovali:

Větší centralizaci moci a silnou osobnost v čele státu. To znamená vrátit se k uspořádání, které bylo v západním světě normální do 80. let. Samozřejmě by to znamenalo i riziko, že touto silnou a mocnou osobností bude někdo naprosto příšerný. Nicméně ani to by nebylo větším zlem než davové šílenství liberální oligarchie se všemi rysy chátry.

Aby v blízkém toho vládce převažovalo inženýrské myšlení, tedy myšlení v rytmu problém – návrh řešení – testování – lepší návrh řešení.

Do toho by měly být integrovány i poznatky psychologů, sociálních psychologů, sociologů, antropologů, ekonomů, historiků, analytiků moci atd.

Můžeme to čekat od Babišovy vlády? Třeba budeme příjemně překvapeni. Můj osobní odhad ale je, že Babišovou historickou rolí (stejně jako Trumpovou) bude svádět války s odcházejícím oligarchickým režimem a připravit půdu pro projekt obnovy průmyslového národního státu.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)