1. Životní úroveň. Masové umírání na podvýživu a nedostatek lékařské péče, což bylo po tisíciletí něčím úplně normálním, je v podstatě nemyslitelné.
2. Morální cítění a politické ideály. Možná jsme útlocitní, ale nikdo z nás už by se nechtěl vrátit do světa, kde bylo normální, že se lidé upalovali a zaživa stahovali z kůže. Objevili jsme soucit se zvířaty. Zjistili jsme, že lze válčit i bez masového zabíjení civilistů. A objevili jsme také ideály svobody, rovnosti a mezilidské solidarity. Co se týče morálky, je dnešní společnost bližší křesťanskému ideálu než byla ta před průmyslovou revolucí.
3. Ekonomické uspořádání. Hospodářství je organizováno radikálně jinak než ve starých dobách především v tom smyslu, že bylo zrušeno otroctví i nevolnictví. Ani dlužník u té největší hypotéky nemusí nastoupit na konkrétní pole či do konkrétního dolu, když mu pán poručí, není podrobován fyzickým trestům atd.
4. Dosažená vědecko-technická úroveň. Všudypřítomné stroje a technická zařízení a také všeobecně rozšířená schopnost těm strojům rozumět a chápat fyzikální principy v pozadí.
5. Věda. Objev vědecké metody a její naprostá nadřazenost všem ostatním přístupům.

Připomínám, že modernita zplodila tři instituce, které předcházející svět neznal:

• Politický národ. Do té doby existovaly národy ve smyslu etnických skupin a státy byly založeny na loajalitě k dynastiím. Myšlenka spojení národa a státu přišla až v 19. století, což dramaticky změnilo i podobu národů.
• Tradiční rodina. Rodina jako pevný společenský, ekonomický, sexuální a citový svazek jednoho muže, jedné ženy a případně jejich dětí se objevila až v osvícenství a masově převládla až ve 20. století. Mimo jiné proto, že do té doby bylo mnoho lidí tak chudých, že si manželství nemohli dovolit.
• Střední třída. Ještě na konci 19. století byly západní společnosti rozděleny na bohaté a chudé a téměř nikdo nebyl „mezi“. Rozdělení bylo ostré a v zásadě nepřekročitelné.

Modernita představuje jednorázovou změnu, ale také je něčím z principu neukončeným. Modernita znamená neustálý pohyb vpřed. Neustálé zlepšování, nestálé změny.

V 80. letech 20. století se zhroutil sovětský socialismus, a o pár let před ním se zhroutil západoevropský smíšený model. Na univerzitách začal převládat postmodernismus a v praktickém životě se začaly hroutit všechny pilíře modernity.

• klesá životní úroveň
• prakticky zmizela rovnost jako politický ideál
• jsme svědky záplavy ezotérismu, pověrčivosti a neustálých útoků proti vědecké metodě
• nadále jsme obklopeni stroji, ale mizí všeobecná schopnost jim rozumět
• obnovuje se řada vzorců před-moderního jednání, od transgenderového šílenství (idea, že věci mají jinou podstatu, než je ta pozorovatelná) po Green Deal (idea, že vesmírné síly mohou být usmířeny utrpením).

Dámy a pánové, neoliberální svět je světem před-moderním

Ty staré doby ovšem nepoznáváme, protože jsme si historickou nahradili romantickým obrazem bukolického společenství šťastných zbožných vesničanů.

Znamená to, že jsme odsouzeni k návratu do středověku? Odsouzeni nejsme k ničemu, nicméně je to jeden z možných scénářů. Pro nás v Evropě by byl spojen s dokončením plné islamizace.

Proč se modernita vyčerpala? Nejspíš se jedná o kombinaci faktorů, v nichž klíčovou roli hraje likvidace průmyslu. Možná není náhoda, že apoštol neoliberalismu F. A. Hayek pokládal za nejnebezpečnější odpůrce inženýry a vědce.

Jsou tedy před námi v zásadě dvě varianty budoucnosti

Buď budeme budovat svět stále modernější nebo se vrátíme do před-moderních dob. Momentálně je ten návrat do temné minulosti označován výrazem „progresivismus“ (jaký paradox!), ale na názvech nezáleží.

A samozřejmě nejsou jen dva scénáře. Každý z nich má řadu variant a pod-variant a mohou být různě kombinovány.

A že už není co vynalézat? Že lety do vesmíru se v zásadě vyčerpaly, že domácnosti mají všechno, co potřebují? Jsou tu ale ještě minimálně dvě obrovské neprobádané důležité oblasti. Medicína a neurověda. Je ještě tolik věcí, které bychom chtěli umět léčit! A potřebovali bychom ještě o tolik lépe rozumět vlastní mysli!

Potřebujeme lépe rozumět svým vlastním mozkům:

• Abychom dělali věci, co nás činí šťastnějšími a ne naopak
• Abychom dokázali lépe zvládat vztahy a konflikty
• Abychom dokázali pracovat na sobě
• Abychom se nechovali totálně destruktivně

Tisíce let se tím zabývali filosofové a náboženští vůdcové. Máme dlouhé seznamy morálních zásad, které stejně nedokážeme dodržovat. Mimo jiné proto, že nikdo z těch starých učitelů netušil, co se v lidské hlavě děje. A tak tomu bylo ještě před pár desítkami let.

Nicméně v tuto chvíli za sebou mají neurověda a psychologie éru neuvěřitelného pokroku. Píše se o geniálních osobnostech jako Seligman a Kahneman, ale hlavní práci odvedly stovky málo známých vědců. Jako pokaždé.

Právě sem by logicky měla směřovat další vlna vědecko-technické revoluce. Potřebujeme návrat optimismu. Protože lidé, kterým chybí životní optimismus, častěji propadají depresím, jejich psychika je méně stabilní, jsou méně výkonní, jsou méně kreativní, prohrávají konflikty. Potřebujeme budoucnost, na kterou se těšíme.

Místo toho svoláváme konference, kde se ujišťujeme, jak je všechno chmurné.

Že jsme se nechali připravit o technologický optimismus, který formoval mysl předchozích generací, to je horší průšvih než všechny vynálezy zkázy.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)