Období „socializmu“ (lidové demokracie) a polistopadového kapitalizmu jsou již téměř stejně dlouhá, a tak můžeme při hodnocení ideologickou předpojatost nahradit věcným srovnáváním situace před listopadem 1989 a v současnosti. Např. řešení bytové otázky, včetně cen nájmů, počet bezdomovců, počet lidí v exekuci, počet zadlužených lidí, počet dětí, mladistvých a dospělých s psychickými problémy, závislost na drogách v populaci, vzdělanostní úroveň školáků, maturantů a studentů vysokých škol, potravinová soběstačnost, skladba potravin, včetně spotřeby masa dle druhu, vlastnictví bank, intervence české armády v cizích zemích, natalita, dostupnost lékařské péče, státní suverenita a její limity (Sovětský svaz, RVHP, Brusel), platy politiků ve vztahu k průměrné mzdě. 

Jeden ze základních axiomů demokracie říká, že demokracie je pluralitní systém, v němž soupeří různé politické programy a ve volbách dávají občané hlas politickým stranám prosazujícím jednotlivé společenské programy. Pokud je soutěž politických stran vrcholící ve volbách nahrazena mocenskou likvidací společenského programu a politické strany stává se totalitou.  

Česko se stalo touto totalitou přijetím zákona o zákazu propagace komunistických symbolů. Je symptomatické, že osobou, která tento zákon, spáchaný Martinem Dlouhým z TOP 09, předložila do parlamentu Je Marek Benda, jeden z tzv. listopadových studentských vůdců. Již počátky politické kariéry Marka Bendy vyvolávají otázky. Politický mainstream zastává tezi, že v normalizaci mohli studovat pouze děti z komunistických rodin. Jak potom mohl studovat syn údajného disidenta a chartisty Václava Bendy? Proč po „listopadu“ Marek Benda opustil studia na Matematicko-fyzikální fakultě?  V devadesátých letech předložil rigorózní práci na „profláknuté“ Fakultě právnické Západočeské univerzity. Tato práce byla zveřejněna na internetu, takže každý mohl posoudit její žalostnou odbornou úroveň. Ovšem vedle odborné nedostatečnosti touto rigorózní prací se Marek Benda pokoušel o podvod. Protože práce rozsahem nesplňovala daná kritéria, požadovaného rozsahu dosáhl manipulacemi s formálními znaky práce. Pro současnou politickou kulturu není překvapivé, že v čele Ústavně právního výboru stál a předsedou poslaneckého klubu ODS je „latentní kriminálník“  žalostné odborné úrovně, který také předloženým návrhem zákona potvrdil Česko jako totalitní systém. Tragické je, že tuto osobu Pražská kavárna volí a kroužkuje. Je to vysvědčení o kvalitě její politické gramotnosti a morálním úpadku.   

Z historie známe pojem janičáři. V Osmanské říši sebrali křesťanům děti, které vychovávali v islámské víře a ve fanatické nenávisti ke křesťanům. Z nich potom byli vojáci a nejbrutálnější vraždící monstra. Jejich chování vedlo k přísloví „poturčenec horší Turka“.  Vyjadřuje to myšlenku, že kdo nahrazuje jednu víru, jednu ideologii, jeden světonázor, jednu politickou stranu něčím jiným, musí být radikálnější než ti, kteří mají od počátku pouze jednu víru. Musí na rozdíl od těch původních neustále dokazovat, že k nové víře skutečně přešli. Provždy „však mají máslo na hlavě“, protože vždy se na ně může vytáhnout, že byli v KSČ, protestanti, Židé, antisemité. S máslem na hlavě jsou použitelní v politice, protože jsou dobře manipulovatelní. Osobnosti bez „másla na hlavě“, navíc duchovně vyspělí s mravními hodnotami jsou pro politickou moc nebezpeční, a proto jsou jim dveře politiky zavírány.