Ruský prezident Vladimir Putin poskytl v červenci obsáhlý rozhovor ruskému státnímu kanálu Rossija, v němž se snažil ozřejmit, proč podle jeho názoru pokračuje napětí mezi Ruskem a západními státy i více než tři desetiletí po skončení studené války. Putin otevřeně prohlásil, že v minulosti považoval hlavní příčinu konfliktu za ideologii, tedy rozdílné hodnoty a politické systémy. Postupem času ale dospěl k závěru, že hlubší příčina leží jinde: v geopolitických a mocenských ambicích.

Putin v rozhovoru se známým novinářem Pavlem Zarubinem podle dostupných úryvků řekl: „Myslel jsem si, že rozpory se Západem jsou především ideologické. V té době to vypadalo logicky – setrvačnost studené války, odlišné pohledy na svět, hodnoty a organizaci společnosti.“ Následně ale dodal: „Jenže i poté, co ideologie zmizela, když Sovětský svaz přestal existovat, se stále opakovalo to samé – téměř rutinní přehlížení ruských zájmů. A nebylo to kvůli myšlenkám, ale kvůli honbě za výhodami geopolitickými, ekonomickými, strategickými.“

Podle ruského prezidenta Západ od pádu sovětského systému nikdy neztratil zájem o oslabování ruského vlivu a o přístup k jeho přírodním zdrojům. Tento motiv podle něj jen přebíral různé podoby: od vojenských intervencí v sousedství Ruska přes ekonomické sankce až po podporu politických hnutí, která mají oslabit kremelskou moc. V další části rozhovoru Putin zmínil, že bývalé koloniální velmoci jako např. Británie, Francie i další, údajně dodnes částečně viní Rusko z rozpadu své imperiální dominance. „Je tam cítit určitý historický negativní vztah k Rusku,“ prohlásil.

Významným momentem interview byla i pasáž, kde Putin formuloval přesvědčení, že respekt v mezinárodních vztazích si země získává jen tehdy, když prokáže odhodlání hájit svou suverenitu. „Svět respektuje jen ty, kteří se dokážou chránit,“ řekl. „Dokud neprokážeme, že jsme nezávislá a suverénní mocnost, která si stojí za svými zájmy, nebude pro nikoho důvod jednat s námi jako se sobě rovnými.“

Jeho výroky zapadají do dlouhodobé rétoriky, kterou Kreml používá zejména od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a vztahy se Západem prudce ochladly. Od té doby ruské vedení stále častěji popisuje konfrontaci nikoli jako střet ideologií (liberální demokracie versus autoritářství), ale jako věčný zápas o sféry vlivu a kontrolu nad zdroji.

Analytici i kritici ovšem připomínají, že Putinovo zdůrazňování geopolitických zájmů je zároveň nástrojem domácí legitimizace ruské zahraniční politiky. Jak upozorňuje americký think-tank Carnegie Endowment, podobná narativa mohou v ruské společnosti posilovat pocit obležení a historické nespravedlnosti.

Psali jsme: Zbořil o Korejské válce. Pouze zastavení palby, příměří a žádný mír

Pro srovnání, západní lídři i komentátoři zpravidla tvrdí, že hlavní příčinou současného napětí je právě autoritářský směr, jímž se Putinovo Rusko za poslední dekádu vydalo. Například britský ministr zahraničí v nedávném projevu označil ruské kroky za „útok na evropské bezpečnostní principy a suverenitu sousedních států“.

O původním rozhovoru zatím neexistuje plný stenografický záznam. Přepisované citace zveřejnila média TASS, RT a Sputnik. Přehledně je shrnuje i analytický server Moon of Alabama, který v souvislosti s Putinovým hodnocením minulosti napsal: „Můj první dojem, když jsem to četl, byl: proč mu to trvalo tak dlouho. Během studené války jsem byl indoktrinován pohádkou o západních svobodách proti zlu východního komunismu. Ale osobně jsem tento výklad nikdy nepřijal.“

Otevírá se tak otázka, proč podle Putina trvalo až do roku 2022, než Rusko z jeho pohledu „přijalo důsledky tohoto poznání“ a rozhodlo se k zásadnímu kroku vojenského řešení. Tento moment, který představuje rozchod s nadějemi na partnerské vztahy se Západem, bude zřejmě v budoucnu vnímán jako historický zlom, který zásadně ovlivní ruské i evropské dějiny.

(Pilař, moonofalabama.org, foto: zai)