Přísaha a Motoristé, ještě donedávna vnímaní jako nadějná dvojice protestní politiky, nakonec vstoupili do volební kampaně jako soupeři. Společné eurovolby přinesly významné výsledky - přes 300 000 hlasů a velké zviditelnění tváře Motoristů Filipa Turka se 152 tisíci preferenčními hlasy. V tu chvíli panovala naděje, že by tato síla mohla přenést úspěch i do sněmovních voleb.

Rozdělení však přišlo pro mnohé nečekaně a bez vyjednávání. 

„Bylo to jednoznačně Motoristé sobě svým jednostranným vyhlášením do médií o jejich samostatném postupu,” upozornil tehdy mluvčí Přísahy Ondřej Požár. 

„Dohoda s Motoristy padla poté, co pan Macinka bez toho, že by s námi mluvil, poslal médiím vyjádření, že jdou samostatně … Jsem z jednání pana Macinky zklamaný,” neubránil se tehdy kritice předseda Přísahy Robert Šlachta, který o několik měsíců později přidal ještě ostřejší komentář.


Realita zisku volebních preferencí je pro samostatné strany tvrdá. Např. podle dat agentury NMS Market Research dosahují Motoristé pouze 3,2 %, částečně kvůli skandálům, kterým čelí Filip Turek. 

„Motoristé hledají jakoukoliv cestu, jak se dostat na pět procent, jedním z nástrojů by mohlo být obnovení spolupráce s Přísahou,” konstatoval politolog Ladislav Cabada.Jeho slova potvrzují, že rozpad koalice není jen vnitřní záležitostí stran, ale nese v sobě reálné dopady.

V přeplněném opozičním prostoru, kde soupeří ANO, hnutí STAČILO! a SPD, hrozí, že protestní hlasy, které dříve mobilizovaly, se rozptýlí mezi více subjektů. A nebo se také může stát, že několik procent voličů k volbám nepůjde.


Koalice Přísaha a Motoristé měla sílu inspirovat protestní voliče a nabídnout alternativu. Teď však obě hnutí působí v rozhodující fázi kampaní oslabená a rozdělená. V sázce nejsou jen mandáty, ale i jejich schopnost přežít na celostátní politické scéně. A jak varují politologové a data z průzkumů veřejného mínění, úspěch spočívá ve spolupráci, nikoli v soupeření.