Ještě před pár měsíci se zdálo, že hnutí Stačilo našlo klíč k náladě společnosti. Mluvilo jazykem nespokojených, nabízelo vzpouru proti elitám a dokázalo oslovit i ty, kteří ztratili víru v tradiční politiku. Jenže duch doby je vrtkavý. A to, co na jaře znělo jako nová energie, se do podzimu proměnilo v rozpačitou ozvěnu. Volby ukázaly, že Stačilo sázelo na vlnu, která mezitím opadla, a že místo slibované jednoty levice přineslo spíš vnitřní zmatky.

Publicista Pavel Šik ve své úvaze s názvem Duch doby, aneb malá úvaha k výsledku Stačilo! hledá odpověď na otázku, proč se všichni, od vedení hnutí po politické komentátory, spletli v odhadu jeho síly. Neútočí, spíš se snaží pochopit, kde se stala chyba. Všímá si rozdílu mezi původním protestním étosem a pozdější aparátní rutinou, rozebírá nešťastné spojení s tradiční levicí i proměnu mezinárodního kontextu, který hnutí přestal hrát do karet. Výsledkem je otevřená, promyšlená reflexe o tom, jak snadno se politický projekt může minout s duchem doby, který ho zrodil.

„Duch doby, aneb malá úvaha k výsledku Stačilo. Asi nejsem jediný, komu výsledek Stačilo trochu vyrazil dech. A od soboty přemýšlím, jak to, že se mohli všichni tak seknout. A to nejen vedení hnutí, levičáci a jejich příznivci, ale i pravičáci, kteří vesměs počítali s tím, že Stačilo se do sněmovny dostane. 


Možná se mýlím, ale pokud by byly volby na začátku roku, Stačilo by bylo ve sněmovně zastoupené velmi silně. Bylo by to duchem doby. Tehdy svět ještě žil americkými volbami a antiglobalistická, izolacionistická a antiválečná rétorika Trumpovo tábora před jeho zvolením, apelující na obyčejné lidi a zklamané voliče, kritizující tzv deep state, se prakticky nelišila od rétoriky Stačilo. A jelikož to bylo i u nás náplní všech mainstreamových médií, všechny podobně argumentující strany se vezly na vlně úspěchu Trumpa. Poté, nejpozději na jaře se cesty hlavních názorů Stačilo a Trumpa zásadně rozdělily především v oblasti geopolitiky ve vztahu k Izraeli a Íránu, ale i trochu ve vztahu k Ukrajině a Rusku. Alespoň tak jsem to vnímal já. 

Jakkoli jsem ještě před rokem byl názoru, že se sociální demokrati měli už dávno spojit s další levicí (a i s komunisty) do nějakého levicového bloku, ten celý proces byl naprosto tristní. Přetahovaná uvnitř zanikající Socdem byla trapná a tak konečné spojení v červenci zřejmě u mnohých už vyvolalo pouze pokrčení ramen a naštvání z předělaných kandidátek. Co jsem také nepovažoval za moc chytré byla rétorika ze strany Stačilo, že když se Socdem připojí, na programu se už nic měnit nebude. Na jedné straně to chápu, ale když berete do boje nejstarší politickou stranu ČR, nehledě v jakém stavu, tak se to asi mělo komunikovat trochu lépe než ber nebo nech být. 


Osobně znám Dana Sterzika a podle mě je to naprosto férový chlap. Vždycky je radost s ním kecat o politice i geopolitice, i když se v některých tématech neshodneme. A všechny ty řeči o jeho "proruskosti" jsou podle mě naprosto mimo. Má můj naprostý respekt, že zvedl zadek a šel do toho s jeho obrovskou energií. Dan má obrovský talent spojovat lidi a je schopen mluvit s kýmkoli. Pokud bych ho měl nějak kriticky hodnotit, tak mě jako jediné napadá, že měl možná změnit styl v okamžiku, kdy se dostal ze své bubliny na sítích do všeobecného povědomí skrze média a televizi. Lidovou mluvu Češi tolerují Babišovi, ale on je obrovská nevysvětlitelná "motýle" výjimka. 

I když se geopoliticky naprosto neshodnu s Kateřinou Konečnou třeba v otázkách Blízkého východu, tak je to velice chytrá ženská a když jsem měl možnost s ní osobně mluvit, prakticky bychom se v ekonomických otázkách ohledně Česka shodli. Je to fakt dříč a podle mého měla vizi, že v případě úspěchu by se vytvořila nová levicová platforma, kde by se bývala KSČM rozpustila a tím by se těm starým dinosaurům v té partaji vzala půda pod nohama. 


Závěr jejich kampaně, kdy se do toho nějak vložil i pan Drulák se spolkem Svatopluk už jsem moc nechápal. Ani jeho řeči o změně systému z parlamentního na poloprezidentský, které jsem okrajově zachytil. To vyvrcholilo i demonstrací těsně před volbami s výzvou prezidentovi, aby akceptoval Ústavu. Já osobně bych tu demonstraci chápal, pokud by tehdy Ústavní soud rozhodl o nepřiznané koalici jinak. Ale po tom rozhodnutí se podle mého měla ta demonstrace odvolat, protože to celé dopadlo dost rozpačitě a díky mainstreamu dostala nicotná parta odpůrců své pódium.

Samotné body programu podle mě nebyly důvodem toho výsledku a ani požadavky na referendum o EU nebo Nato, ale můžu se mýlit a Češi se opravdu takových radikálních věcí bojí. A samozřejmě tam bylo mnoho útoků zvenčí a i divné vytáčky Babiše, že s komunisty do vlády nepůjde, což on sice řekl, ale o Stačilo řekl, že je nepovažuje za komunisty. A jistě, můžeme se dohadovat o tom, čím přesně Babiš sebral hnutí voliče. Ale nikdo vám nemůže nic sebrat, pokud někde neuděláte chybu,“ napsal na síti facebook publicista a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik.