Politické předsudky se od starověku moc nezměnily: Ani dnes od mediálních výrobců článků až po profesory a politikuse.

Pokud jde o 17.summit BRICS v Česko – Moravsku trefně vyšlo na webu Prvnizpravy.cz (www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/markvart-nasim-mainstreamem-dokonale-vymlceny-17-summit-brics/), že tato událost byla „dokonale vymlčená našimi na zakázku píšícími novináři…“ uvedl Petr Markvart. Upozornil, že do klubu BRICS vstoupila na summitu Indonésie, čtvrtá nejlidnatější země světa: 

Dodejme, že statistika není aktuální. Údajně počet obyvatel Indonésie přesáhl již 300 milionů.

BRICS vznikl jako sebeobranný mechanismus v ekonomické sféře. Nejde o formování politického nebo mocenského bloku, ale především ekonomického. Pro tyto státy je důležité vymanit se z nadvlády Západu, tedy dolaru, tedy ekonomického kolonialismu.

Jde o jasné prohlášení, že se formuje nový globální systém. Navzdory rokům podezřívání, výsměchu a pokusů zadržovat Západem mechanismus BRICS, ten nadále rozšiřuje svůj globální význam.

Organizace BRICS představuje více než 45 % globálního HDP a více než 50 % v paritě kupní síly. Představuje více než polovinu světové populace, a co je důležitější, kontroluje obrovský podíl světových zásob energie, průmyslových kapacit a kritických nerostných zdrojů, a je ve středu reálné ekonomiky, která udržuje globální stabilitu…“

Pomluvy a zesměšnění

Západní média a různí politikusové se snaží zmenšit až zesměšnit význam BRICS.

V předvečer summitu v Riu mainstreamová média na Západě např. nafoukla zprávy o nepřítomnosti čínských a ruských vůdců na summitovém mejdanu a snažila se to vykreslit jako znamení "úpadku BRICS". Komerční média Brazílie hostitelské země tuto rétoriku nadále opakují a zahrnují ji do ofenzívy veřejného mínění proti Lulově vládě, což je považováno za předzvěst brazilských voleb v roce 2026. Někteří komentátoři dokonce tvrdí, že summit je odsouzen k nezdaru a závěrečné komuniké neodhalí konsensus, nýbrž rozdíly mezi členskými státy.

BRICS není o politické jednotě, ale společných ekonomických cílech. Čím budou státy BRICS ekonomicky odolnější, tím budou mít větší váhu. A tím budou odolnější vůči nátlaku Západu.

17. summit znamená, že jde o všední pracovní setkání. Proto základní deklarace na summitu byla přijata již na začátku dvoudenního jednání. Deklarace jenom nastiňovala společné postoje při politické rozdílnosti jednotlivých států.

Deklarace zejména vyjadřuje kolektivní znepokojení nad prudkým nárůstem globálních vojenských výdajů, což je trend, který vážně narušuje rozvojové financování na globálním Jihu. V ostrém kontrastu s militaristickými impulsy, které bobtnají v centru mnoha velmocí, země BRICS znovu potvrzují svou oddanost multilateralismu, udržitelnému rozvoji, vymýcení chudoby a koordinované reakce na změnu klimatu. Proto byly na summitu přijaty klíčové dokumenty, jako je Rámcová deklarace BRICS o klimatickém financování a Deklarace o globální správě umělé inteligence. 

„Poprvé bude k dispozici dokument, který bude řídit společný a kolektivní postup BRICS v oblasti financování opatření v oblasti klimatu - zahrnující například reformy mnohostranných bank, více zvýhodněných finančních prostředků a také mobilizaci soukromého kapitálu a regulační záležitosti, které zajistí, aby se toky financí dostaly do rozvojových zemí,“ uvedla v brazilském tisku Tatiana Rosito, tajemnice pro mezinárodní záležitosti na brazilském ministerstvu financí.

Před summitech se v novinách psalo, že čínský prezident Si Ťin-pching se nezúčastní summitu BRICS v Rio de Janeiru, což je jeho první nepřítomnost na summiru.

Peking brazilské vládě sdělil, že Si má kolizi s časovým plánem. Čínskou delegaci vedl premiér Li Kche-čchiang, stejně jako na summitu G20 v Indii v roce 2023. Nebyla v tom lhostejnost vůči summitu, protože během necelého roku se dvakrát setkal s brazilským prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou.

Putin vynechá summit BRICS v Brazílii jenom kvůli hloupému zatykači ICC. Je obviněn z jakéhosi válečného zločinu deportace stovek dětí z Ukrajiny. Kreml, který nepodepsal zakládající smlouvu ICC, zatykač odmítl jako neplatný. Putin se zúčastnil summitu prostřednictvím videospojení.

V něm mj. uvedl, že podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) za rok 2025 dosáhl kombinovaný HDP zemí BRICS 77 bilionů amerických dolarů v paritě kupní síly, zatímco odpovídající údaje G7 jsou 57 bilionů amerických dolarů, "v tomto ukazateli země BRICS výrazně převyšují některé jiné bloky, včetně G7".

Objevily se spekulativní články typu „Na summitu BRICS v Riu se vynořují otázky ohledně efektivity skupiny“ (3. července 2025, www.scmp.com/news/china/diplomacy/article/3316715/questions-loom-brics-rio-summit-about-groups-effectiveness). Ve skutečnosti takové otázky jsou jenom řečnické. 

Thiago Nogara z čínské Nankingské univerzity 

(8.7.2025 - www.guancha.cn/TiagoNogara/2025_07_08_782184.shtml) uvedl ve svém článku mj. „Během 17. summitu BRICS přijaly členské státy více než 120 společných závazků, které pokrývají strategické oblasti, jako je globální správa, finance, zdraví, umělá inteligence a změna klimatu. Tyto výsledky ukazují nejen významný pokrok ve spolupráci v různých oblastech, ale politické důsledky společného prohlášení demonstrují silnou koordinační kapacitu tohoto mechanismu – odrážející společné obavy členských států z globálních konfliktních situací a demonstrující strategickou soudržnost, která přesahuje geopolitické rozdíly…“ 

Jedná se o obecné „ukecané“ zhodnocení trendu. Pochybuji, že jde napsat něco konkrétnějšího, protože jde o více než 120 jízdních řádů, na kterých budou mezistátní skupiny v rámci BRICS pracovat.  

Situace je složitější, protože většina zemí chce vycházet neutrálně s USA, ale zároveň posilovat svou neutralitu v rámci BRICS. 
  
Výhoda BRICS 

Státy, které vstoupily do BRICS, ve svém společenství hledali nedoceněnou přirozenou výhodu. 

Toto společenství využívá přirozené ekonomiky a směny reálných výrobků a vytěžených surovin. Na rozdíl od západních zemí závislých na bankách a akciovém chaotickém trhu, jsou ekonomiky BRICS stále založeny na tom, co nazývám logikou "systémové směnné hodnoty". Proto není energie jen komoditou, ale také základním kamenem produktivního života – energetickou základnou pro výrobu a směnu věcí. 

Blok BRICS má rozhodující výhodu. Rusko, Írán, Brazílie, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie jsou hlavními producenty energie. Čína je lídrem v instalované kapacitě obnovitelné energie, v inovacích v sítích a skladování energie. To umožňuje členům BRICS mít jistotu v materiální reprodukci, místo aby se spoléhali na finanční spekulace. 

To je v ostrém kontrastu se Západem, zejména s USA, kde finanční zisky a hodnota akcií jsou odděleny od skutečné produkce. Liberalizace kapitálových trhů začala na Západě v 70. letech, až nakonec degenerovala. Hnacím motorem jejích zisků už nejsou technologické inovace ani zvyšování produktivity, ale spíše inflace aktiv, spekulace s dluhovou pákou a zhodnocování bohatství akcionářů. Čili je ohrožuje bažina různých finančních a akciových trendů. 

Západní politici cítí, že BRICS je zárodkem jiného typu civilizace, než kterou se snaží Západ udržet při životě. Přitom ale finální cíl je stejný – zisk. Rozdíl: za jakou cenu. 

Západ si komplikuje život

Během posledních čtyř desetiletí byla proměna ekonomiky USA dalekosáhlá a zničující. Peněžní kapitál se nalil do finančních aktiv, nikoli do fyzické infrastruktury. Banky se postupně přesouvají od půjček výrobním podnikům k fungování spekulativních platforem. Finanční bohatství se hromadí na vrcholu, ale materiální základna lidského společenství stagnuje tam dole. Proto dochází k úbytku pracovních míst v průmyslu a chátrající infrastruktuře. Reálné mzdy u většiny Američanů stagnují, atd. Podobná tendence byla u EU.  Snaha o zvýšení nebo udržení výroby jde ztuha.

Status dolaru jako světové rezervní měny umožňuje Spojeným státům vydržet vnitřní nerovnováhu. Ekonomové varují: Aby země získaly přístup na globální trhy, jsou nuceny držet dolarové rezervy, vázat svou měnovou politiku na americký Federální rezervní systém a vystavovat se cyklickým rizikům odlivu kapitálu, šoků v úrokových sazbách a nedostatku dolarové likvidity. 

USA jsou stále více závislé na přílivu kapitálu, aby podpořily spotřebu, zatímco reálná ekonomika se zmenšuje. Zároveň využívají mezinárodní finanční infrastrukturu – systém SWIFT, sankce a cla, zúčtování dolaru – jako geopolitickou zbraň. Čím více budou tyto nástroje používány k nátlaku na jiné země, tím větší motivaci bude mít zbytek světa k vytváření alternativ. To, co bylo kdysi privilegiem, je nyní břemenem. 

Systémové selhání dopadlo i na EU. Západní Evropa čelí krizi jiné povahy. Její poválečný model rozvoje – opírající se o německý průmyslový export, francouzskou zemědělskou stabilitu a dovoz levných energií (zejména z Ruska) – byl demontován geopolitickým rozkolem (protiruská a protičínská hysterie) a vlastním politickým chaosem. 

Hysterické rozhodnutí přerušit dodávky ruské energie připomíná Mnichovskou dohodu – strategickou chybu. Doplácí na to peněženky občanů a EU je v situaci energetické nejistoty. 

Emeritní senátor Jaroslav Doubrava k situaci dodává: „Takzvaní opoziční politici a politicky neutrální vědci popisují situaci v EU asi takto - Ceny zemního plynu prudce rostou a ceny elektřiny patří k nejvyšším na světě, jen občas zlevní. Zpracovatelský průmysl odchází nebo je v krizi. Německý průmysl, kdysi páteř evropského zpracovatelského průmyslu, dnes čelí existenční krizi. Kdysi přední světová průmyslová odvětví, jako je ocelářství, chemický průmysl a automobilový průmysl, bojují o přežití. 

K tomu Doubrava dodal, že geopolitické postavení Evropy je stále podivnější: Evropa prosazuje multilateralismus a přitom je česká i evropská administrativa zamilovaná do sankcí, které rozdělují globální obchod. Tlachání o pravidlech nikdo nebere vážně, když EU zabavuje  aktiva suverénní Ruské federace. A volá po míru, a přitom vystupňovala vlastní vojenské nasazení hecováním Ukrajiny, aby pokračovala v posílání svých občanů na smrt. 

Rozumní ekonomové vzdychají, že to je krize doslova strukturální. Evropa již nemá soudržnou průmyslovou nebo energetickou strategii. Nemá jasnou bezpečnostní politiku, je doslova okupována administrativou NATO, a skrze ní je pod mocenskou nadvládou USA. Proto očekáváme další devastaci ekonomiky a sociální péče při souhlasu s 5 % státního rozpočtu ročně na armádu, jak si přál císař USA Donald Trump.