Problém je v rozporuplnosti politiky Západu, který sice uznává princip jedné Číny, ale provádí politiku dvojí Číny. Podle publicisty Františka Ročka politiku Západu dobře vystihují slova politologa Oskara Krejčího ze 2.1.2024 (https://casopisargument.cz/?p=54672): „…Zatím se příliš mnoho západních politiků chová podle zásady „Je dobré, když tam, kde nevládnu, panuje alespoň nejistota a chaos“. Válka, o které se v souvislosti s napětím kolem Taiwanské úžiny hovoří, hrozí zcela zbytečně. Je to uměle vyostřovaný konflikt kvůli strategickým záměrům, které s Taiwanem souvisejí jen okrajově…“

Nejhorší je, že tzv. anglo – saské země jsou hystericky protičínské, protože Čína je v průběhu 20. století zastínila. Typickým příkladem je článek „Trumpova asijská politika by měla upřednostňovat bezpečnost před příjmy“. V podtitulku uvedeno: „Zaměření vlády na zvyšování příjmů a snižování nákladů je v rozporu s pákovým efektem spojenců, aby čelili čínské výzvě“. Napsal Denny Roy 2 srpna, 2025 (https://asiatimes.com/2025/08/trumps-asia-policy-should-prioritize-security-over-revenue/).

Autor Denny Roy je vedoucím pracovníkem East-West Center v Honolulu a má utkvělou představu, že Rusko a Čína jsou říšemi zla. Údajně East-West Center podporuje lepší vztahy a porozumění mezi lidmi a národy Spojených států, Asie a Tichomoří prostřednictvím společného studia, výzkumu a dialogu. Stručněji lze říci, že je protičínskou propagační institucí.

Prvnizpravy.cz - Roček: BRICS v širších souvislostech

Měkký Trump?

Roy vydumal, že Trump je přílišný měkota. Upřednostňuje hospodářskou politiku před svatým bojem proti čínské hrůze: „… Tchaj-wan dostal 20% clo navzdory tomu, že vyčlenil 100 miliard dolarů na výstavbu továren pro svůj ekonomický klenot, pokročilé polovodiče, v USA.

Ačkoli USA mají silné politické a strategické zájem na tom, aby pomohly Tchaj-wanu vyhnout se násilnému anexi ČLR, Trump hovořil mnohem více o americko-tchajwanských vztazích jako o ekonomické otázce než o strategické otázce, což naznačuje, že si myslí, že Tchaj-wan nemá pro USA žádnou hodnotu kromě své schopnosti platit za americkou vojenskou ochranu.

Existují i další příklady toho, jak je americká politika ekonomicky moudrá a strategicky hloupá, včetně snižování diplomatického vlivu USA velkými škrty v personálu na ministerstvu zahraničí a omezováním financování organizací jako USAID, která prosazuje mezinárodní dobrou vůli vůči USA, a Rádio Svobodná Asie, které odporuje protiamerickým narativům autoritářského bloku...“

Válečnickému štváči Royovi nedošlo, že Trumpova administrativa přistoupila k prudkému snížení výdajů na diplomacii, ale i zvýšení rozpočtu Pentagonu na neuvěřitelných 1 bilion dolarů ročně. Takže Trump neoslabuje bezpečnost, ale zvyšuje ekonomické zdroje válčení.

Tvrdil podivnosti

S jistou mírou humoru lze tvrdit, že USA nepotřebují diplomacii, protože na prvním místě jsou vojenská rozhodnutí – viz Afghánistán či Irák. Hodně nebo málo diplomatického personálu, to je jedno, vojenské posuzování stavu světa hraje prim.

Roy tvrdí: „…Trumpova vláda chce, aby země NATO vydávaly 5 % HDP na obranu. To vedlo americké představitele k tomu, aby odrazovali evropské spojence od udržování vojenské přítomnosti v Asii, která by mohla pomoci odstrašit Čínu, na základě logiky, že Evropané by se měli soustředit na vlastní sousedství, aby uvolnili americké zdroje pro Asii…“

Kdyby Roy měl v hlavě více než protičínskou propagandu, uvědomil by si: 

1. Vojenská přítomnost Evropanů v Asii je nepodstatná. Nemají dost plavidel ani pro sebe, aby měli odstrašující sílu v Evropě.
2. Pokud je podle Roye primárním cílem USA boj proti Číně, přímou evropskou pomoc by měl Trump vítat, proto, že US NAVY je již přečíslena čínským námořnictvem. Jenže, velká část čínských plavidel je menších, především pro ochranu pobřeží a blízkých dopravních tras a průlivů. Jsou ideální pro Jihočínské, Východočínské, Žluté, Japonské moře a blízké ostrovy.
   

Jenom menší část čínské flotily je vhodná pro působení na větší vzdálenost. Na oceánech dominuje US NAVY.

Suma sumarum chytrý Roy píše propagandistické žvásty.

Trump brzdí v tchajwanské zatáčce

Momentálně není Tchaj-wan důležitým bodem v trumpovitém tažení světem. Proto role Jižní Koreje v potenciálním konfliktu na Tchaj-wanu není na programu summitu prezidentů Trump-Lee. V politickém žargonu setkání mezi oběma vůdci má přinést dohodu o změně bilaterální aliance na "komplexní strategickou alianci".

Trump chce, aby Jižní Korea více sdílela náklady na obranu. Role Jižní Koreje v potenciálním konfliktu na Tchaj-wanu nebude na programu. Setkání se má konat koncem srpna ve Washingtonu.

Vyhovuje to i korejskému prezidentovi. Opatrný postoj k Číně je v souladu s politikou jihokorejského prezidenta Lee Jae-myunga.

Dalším zajímavým signálem je zpráva v New York Times z 7. srpna 2025 o rozhodnutí Bílého domu zablokovat průjezd tchajwanského vůdce Williama Lai Ching-teho přes New York. Vyvolalo to odpor demokratů, ale setkalo se s relativním mlčením republikánů, včetně těch, kteří se o Tchaj-wanu obvykle vyjadřují.

Utlumená reakce republikánů znamená pozoruhodný posun pro stranu, která v posledních letech prosazovala angažmá v Tchaj-wanu na vysoké úrovni – včetně symbolických kroků, kterým se demokraté vyhýbali.

K tomu dochází také v době důležitých obchodních jednání mezi USA a Čínou, která podle některých pozorovatelů motivují tento nový postoj.

Co z toho vyplývá? Nic. Trump neustále pozměňuje své priority a politické tendence. Až bude potřebovat, stane se Tchaj-wan pro Trumpa opět důležitým.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)