Podle něj se však česká zahraniční politika ocitla v klíčovém okamžiku. „Na veřejnosti to vypadá tak, že vztah k Rusku by měl být dělicí čárou. Není to pravda. Dělicí čárou současnosti je, kolik procent přízně dáme Washingtonu a kolik Bruselu,“ zdůraznil.


Politolog rovněž uvedl, že případná změna ve vedení resortu zahraničí by mohla znamenat odklon od dosavadního kurzu a částečný rozkol se zahraniční politikou prezidenta Petra Pavla, který se dlouhodobě hlásí k transatlantickému směru. „Doufám, že s Lipavským zmizí to dětinské vnímání diplomacie,“ dodal Krejčí.


Krejčí také upozornil na nutnost vrátit do české diplomacie profesionalitu a nahradit ideologické postoje věcným pohledem na mezinárodní situaci. Podle něj by Česká republika měla „prosazovat své zájmy rozumně, nikoli emocionálně“, a zachovat si schopnost samostatného uvažování v rámci západních struktur.

Na závěr zdůraznil, že nastává doba, kdy se rozhoduje o budoucím postavení České republiky v Evropě. „Láme se chleba,“ uzavřel Oskar Krejčí.