Prahou opět prošel duhový průvod. Letošní ročník Prague Pride se pyšnil heslem „Kde domov můj?“ a stovkami akcí, které měly podle organizátorů přinášet osvětu, rovnost a toleranci. Místo toho jsme však byli svědky opakujícího se scénáře. Festival se proměnil v okázalou demonstraci ideologie, která má s reálnými problémy společnosti pramálo společného.

Michaela Šebelová a Martin Exner (oba z hnutí STAN) si účast na festivalu nenechali ujít. Fotografie s duhovými vlajkami, usměvavé pózy a transparenty se sociálně-inženýrskými slogany zaplavily jejich profily. Exner navíc přinesl transparent s výrokem: „Být queer není volba, být komunistou bohužel ano.“ Z politického gesta se tak stal kulturní boj, který eskaloval do veřejné hádky o rodičích, komunismu a ideologii. To je přesně ta debata, kterou si dnešní česká společnost nepotřebuje přihřívat, když drtivá většina rodin řeší úplně jiné věci: nájmy, školky, budoucnost dětí.

Místo konkrétní pomoci rodinám sledujeme stále ten samý scénář. Politici se zúčastní akcí typu Prague Pride, vyfotí se, napíšou „silný“ status a mají splněno. Realita ale mluví jinak. Tradiční rodina, tedy táta, máma, děti, zůstává na okraji zájmu. Jako kdyby už pro ně neexistovaly zákony. Nejsou pro ně úlevy, nejsou pro ně priority. Zato pro festivaly plné ideologie se vždy najdou dotace, značný mediální prostor v mainstreamu či veřejnoprávních médiích a viditelná účast politických špiček.

Prague Pride si nehraje na apolitický kulturní svátek. Je to manifestace. A ti, kteří na ni přijdou s poslaneckou imunitou a logem STAN na prsou, tam nejsou jen tak. Je to součást budování nového světa, kde se tradiční hodnoty zesměšňují a kde se rodina považuje za přežitek. Jenže společnost bez rodiny nebude mít nikdy stabilní základ. Na duhových vlajkách děti nevyrostou.

Rodina není přežitek. Je to základ. A politici, kteří to nevidí, selhávají. Místo účasti na festivalu by měli navrhovat zákony na podporu pracujících rodičů, snížení daňového zatížení pro rodiny s dětmi, podporu mladých manželství a ochranu hodnot, které drží společnost pohromadě. Jenže to je práce. A pózování na Pride je snazší.

Psali jsme: Foltýnovy „svině“, Úřad vlády aneb Jak se bortí demokracie

Praha i celá naše společnost potřebuje víc než duhový průvod. Potřebuje klid, stabilitu, soudnost. Potřebuje vedení, které nebude podléhat módním ideologiím, ale bude stát pevně na základech, které prověřil čas. Rodina, řád, zodpovědnost. To je budoucnost. A ne festival, který přináší jen prchavou show.

Je čas, aby se konzervativní hlas ozval nahlas. A připomněl, že děti se nerodí z průvodů, ale z odpovědných vztahů. A že žádný transparent nenahradí mámu a tátu. Pokud politici tuto pravdu neunesou, nemají v české politice co dělat.

(Vladimír Fojtík, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)