Jak už je u politiků pravidlem, i Jan Zahradil má své příznivce i odpůrce. Někdejší výrazná tvář ODS a dnes expert Motoristů na zahraniční politiku ale patří k těm, kteří své názory formulují bez obalu a bez snahy zalíbit se všem. V rozhovoru pro The Business Soiree popisuje, proč by se podle něj měla česká zahraniční politika zásadně proměnit, proč považuje dosavadní přístup k Ukrajině za přetížený a proč Evropa podle něj nedokáže reagovat na proměnu Spojených států.

Zahradil je hlavním autorem zahraničněpolitického programu Motoristů, kterým by v případě účasti ve vládě mohlo připadnout ministerstvo zahraničí. Podle něj je základním problémem české diplomacie to, že vychází ze světa, který už neexistuje.

„Nežijeme v roce 1995, kdy byl svět unipolární, dominovaly mu USA, brali nás do NATO a Clinton hrál Havlovi v Redutě na saxofon. Svět je dnes multipolární, euroamerická civilizace mu již nedominuje,“ říká Jan Zahradil.

Podle něj si Západ musí přiznat, že už nemá ve světě většinu. „Demokracie Západu už nemají většinu. Nejsme morálním majákem celé planety. Nikdo na naše poučování nečeká a nikdo od nás nekoupí vývoz takzvaných hodnot, když prim hrají zájmy,“ dodává.

Zahradil zdůrazňuje, že diplomacie nemá být ideologickým projektem, ale nástrojem komunikace. „Heslem doby je pragmatismus, realismus, komunikace. Bavme se se všemi, i s těmi, kteří se nám nelíbí. To je úkol diplomacie. Není to praktické cvičení v aplikované morálce,“ říká.

Konec sentimentu v zahraniční politice

S tím souvisí i jeho kritický pohled na takzvanou havlovskou zahraniční politiku, která podle něj dnes Česko spíše brzdí. „Zapomeňme na havlovskou politiku. To dnes k ničemu není, naopak nás to zatěžuje nemístným sentimentem,“ konstatuje.

Za klíčové považuje praktické kroky. Mezi ně řadí středoevropskou spolupráci bez předsudků, intenzivnější vztahy se Spojenými státy, které jsou podle něj v současnosti na bodu mrazu, normalizaci vztahů s Čínou a silnější zaměření na ekonomickou diplomacii, zejména v Asii.

Velmi kritický je Zahradil k tomu, jakou roli dnes v české zahraniční politice hraje Ukrajina. „Pokud jde o Ukrajinu, přestaňme posuzovat každý zahraničněpolitický problém tímto prizmatem. Naši politiku jsme Ukrajinou přetížili, odlehčme jí,“ říká.

Ukrajina, Evropa a americký ústup

Podle Zahradila se ani americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi nedaří dosáhnout příměří ve válce Ruska proti Ukrajině proto, že Spojené státy už nechtějí nést hlavní odpovědnost za evropskou bezpečnost.

„Trump je podle mě odhodlán se problému Ukrajina jednou provždy zbavit. A udělá to s námi nebo bez nás. Evropa, natož ta východní, není jeho priorita,“ říká.

Pokud Spojené státy omezí svou angažovanost, Evropa podle něj stojí před zásadní volbou. „Zbudou jí dvě cesty. Cesta konfrontace, což je cesta válečné ekonomiky, snížení životního komfortu a možného konfliktu. Nebo cesta jakéhosi appeasementu,“ popisuje.

Zahradil pochybuje, že by většina evropských zemí byla ochotna jít dlouhodobě konfrontační cestou. „Pochybuji, že Španělsko, Francie nebo Itálie budou ochotny jít touto cestou. Skandinávie, Pobaltí a Polsko možná ano, ale nepředstavují většinu Evropy,“ říká.

Podle něj se navíc v evropských zemích rozevírají nůžky mezi politickými elitami a běžnými voliči. „Pokud to establishment bude příliš hrotit, voliči jej ve volbách smetou,“ dodává.

Realistický výsledek války na Ukrajině vidí velmi střízlivě. „Maximum, které může Ukrajina čekat, je pozice nějakého buffer state mezi EU a Ruskem, ještě se ztrátou části svého území. Z členství v NATO nic nebude. A členství v EU. Až se o něm bude rozhodovat, ti, kteří je dnes slibují, už nebudou u moci. Lžeme Ukrajině i sobě do kapsy,“ říká otevřeně.

Trump jako tektonická změna

Jan Zahradil má dlouhodobé kontakty na americké republikány a Donalda Trumpa považuje za zásadní fenomén, který je v Evropě systematicky nepochopen.

„Trump je v evropském veřejném prostoru záměrně karikován, což je mimořádně krátkozraké,“ míní.

Podle něj není klíčové řešit jednotlivé vnitropolitické kroky, ale fakt, že Trump zásadně změnil směřování americké politiky. „Přeformátoval americkou politickou scénu, rozbil dosavadní zahraničněpolitický konsenzus republikánů a demokratů a nastoluje konsensus nový. Konsensus národního konzervatismu, v případě potřeby i protekcionismu nebo izolacionismu,“ říká.

Psali jsme: Brusel trestá názory, válka se láme a Fiala je minulost, říká Vidlák

Jde podle něj o změnu, která nemá obdoby od konce druhé světové války. „To je doslova tektonická změna. Evropa se s tím neumí vyrovnat a neví, jak na to. A je to trend, který bude pokračovat i po Trumpovi,“ dodává.

Evropská unie a iluze univerzálních hodnot

Kriticky se vyjadřuje také k obchodní politice Evropské unie. Připomíná, že do roku 2019 se dařilo uzavírat dohody o volném obchodu, ale poté se proces výrazně zpomalil.

„EU chce určovat standardy obchodních dohod a žádá po partnerech sociální, ekologické a politické podmínky, které nemohou a nechtějí plnit. Takhle se ale nikam nedostaneme,“ říká.

Podle Zahradila zatímco Evropa moralizuje, Čína nabízí spolupráci bez těchto podmínek. „Tvrdíme, že Čína ekonomicky kolonizuje svět. Ale to, co dělá EU, není kolonizace společenská? Nerespektujeme regionální ani lokální specifika a cpeme jiným společnostem naše modely,“ dodává.

Jako příklad pragmatického přístupu uvádí Vietnam, který se letos stal strategickým partnerem České republiky. „Byznys tam kvete, obchod se rozvíjí, země hospodářsky roste a populace v produktivním věku sílí. Vietnam je v jihovýchodní Asii zemí budoucnosti,“ říká.

Závěrem Zahradil připomíná, že evropská představa univerzální touhy po západním modelu demokracie je iluzí. „Je náš evropský omyl si myslet, že každý ve světě touží po evropském modelu demokracie. Držme se při zemi,“ uzavírá Jan Zahradil.

(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: xtv)