Podstatne je, že sem zas po dluhe době viděl lidi, keři se dobře bavili, společně pojedli, popili, pobesedovali a smutně sem si uvědomil, že taku radost ze života sem už dluho neviděl neenem u nas ve městě, ale ani na vesnicach okolo. Jak kdyby se pod vlivem vlastizradne vlády a jeji kolaborantsko-bruselske polityky radost kajsik vytratila. 

Ladislav Větvička: Pekarka nam zas robi ostudu

A když sem o tym přemyšlal, čim to je, tak sem zjistil jeden společny prvek. Mnoho z desitek lidi, kere sem na turnaju potkal, nemá televizu, anebo když už ju maju kvuliva děckam, tak ju pušťaju enem cileně na jakusik pohadku a rozhodně neposluchaju všecky ty Hlodavce a jiné režimni propagandysty, keři se chovaju jak hovada a skaču do řeči lidem, kere si pozvali. Neposluchaju prefabrykovane zpravy, v kerych se neda věřit už ani předpovědi počasi. A hlavně si nenechavaju kazit radost pohledem na ty napomadovane tupe nuly, od Fialy se Staňuru a tym gruchem s vypleščenyma očama, až po Blbuši a Lakrumačku s Biomasu.

A o tym to asi je – když si nenechate pušťat jed do hlavy, tak vas svět okolo nemože otravovat. Bo k čemu vam su negatyvni informace o tym, že na Kamčatce se vylela voda z břeha nebo u Neapole buchla sopka? Nemožete změnit to, co robi jakysik mamlas z Brna v Praglu. Ale možete změnit sebe. Zahoďte televizu. Čtěte. A nevolte hovada. Zda se vam to malo? Pro začatek to bude stačit.

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)