A podle Zhoka není tato propast jen metaforická. Je to propast kulturní, duchovní, morální a především antropologická.

Západní identita, jak tvrdí italský filosof Andrea Zhok, není zakořeněná v anticko-křesťanských základech Evropy. Vzniká až ve 20. století jako hegemonní model, jehož primárními nástroji jsou finanční kapitalismus, technologická expanze a vojensko-politická dominance. Tato identita se ustanovuje především spojením euroatlantických struktur, od anglosaského Commonwealthu po americkou globální nadvládu, a postupně přepisuje význam samotné Evropy. Ta přestává být geografickým a kulturním mostem mezi Východem a Západem a stává se pouhým logistickým uzlem nové imperiální strategie.

Andrea Zhok ve svém eseji ukazuje, že tento proces byl doprovázen systematickým oslabováním duchovní vitality evropské kultury. Krása, tradice a moudrost byly podřízeny utilitarismu, v němž má vše svou cenu, ale nic už nemá hodnotu.

„Kultura a spiritualita Evropy, ta úžasná květena od Sofokla po Beethovena, od Danteho po Marxe, se stala první obětí západní kultury, která chápe umění, krajinu a tradici jen jako ‘asset’ k monetizaci,“ píše Zhok na italském serveru La Voce della Sera. Zhok tímto vystihuje zásadní aspekt moderní civilizační krize: kolonizaci hodnot finanční racionalitou, která v sobě nese elementární popření lidskosti.

Západní civilizace, tak jak ji formují současné elity, se podle Zhoka proměnila v kulturu smrti. Ne ve smyslu ideologickém, ale existenčním, jakožto neschopnost rozlišit mezi životem a jeho simulakry. Peníze, algoritmy a datové toky se stávají novými božstvy, zatímco konkrétní člověk, dítě nebo obec ztrácejí význam, pokud nejsou součástí tržního mechanismu. To je podle autora nejen dehumanizující, ale vede to i k formování elit, které jsou morálně nejzkaženější v novodobé historii. Nezabíjejí z nenávisti ani z fanatismu, ale z naprosté hodnotové lhostejnosti. „Západ zabíjí, protože už sotva vnímá rozdíl mezi životem a smrtí,“ míní Zhok.

Zvláště ostře se Zhok vyjadřuje ke schopnosti Západu unést vlastní rozporuplnost. Jedním z pilířů současné krize je podle něj institucionalizovaná lež. Stav, kdy vše je dovoleno, pokud to posiluje dominanci. V tomto rámci lze beztrestně popírat pravdu, porušovat dohody a zároveň žádat po druhých etické chování. Je možné vést mírová jednání a současně bombardovat partnera, manipulovat veřejné mínění a přitom kriminalizovat jiné hlasy na sociálních sítích. Dvojí metr je zde nikoli vadou systému, ale jeho základním principem. V tomto smyslu připomíná Zhok Orwellovu dystopii, kde je válka mír, svoboda otroctví a ignorace síla.

Zvláště tragickým symbolem současné degenerace je podle autora mlčení Západu vůči genocidě v Gaze. Dva roky přímého přenosu smrti nestačily k tomu, aby byly západní elity schopné pojmenovat zločin pravým jménem. Tato neschopnost není náhodná, nýbrž je logickým důsledkem cynismu, který již ztratil vztah k lidskému životu jako takovému. V tomto kontextu Zhok hovoří o „servilním odpadu“, který dnes hovoří jménem Evropské unie, a míní tím především elity, které bez odporu opakují narativy dodané z Washingtonu a Tel Avivu.

Psali jsme: Katar varuje Brusel: Změňte klimatickou směrnici, nebo končíme

Dopad této duchovní katastrofy však nebude omezen na Západ samotný. Zhok varuje, že zbytek světa brzy Západ odmítne jako celek, a to nejen jako geopolitického hráče, ale i jako kulturní entitu. Stejně jako po druhé světové válce bylo obtížné poslouchat němčinu bez emocionální reakce, může být již brzy obtížné mluvit o evropské kultuře bez předsudku, že je to jen maska nihilismu a násilí.

„Ztratit duši je nesrovnatelně horší než ztratit moc,“ pokračuje Zhok a tím se obrací proti předpokladu, že hegemonie je nejvyšší hodnotou. Ne, praví hodnotou je schopnost nahlížet svět v jeho lidské celistvosti.

Zhokova výpověď je vědeckou i existenciální výzvou. Není to pamflet, ale systematická kulturní diagnóza. Odkazuje na duchovní antropologii, filozofii dějin i politickou epistemologii, a přitom zůstává čitelný i pro běžného čtenáře. Nabízí hlubokou reflexi o tom, že za současnou geopolitickou krizí se skrývá mnohem zásadnější zhroucení: zhroucení smyslu. A to je krize, kterou nelze vyřešit zbraněmi ani penězi. Tu lze překonat pouze návratem k hodnotám, které Evropa kdysi představovala: hodnotám pravdy, krásy a důstojnosti.

(Kyncl, vocedellasera, repro: youtube)