Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Jak se zalíbit pražským protestantům

Protesty proti kandidátům zatím stále ještě jen předpokládaných členů budoucí Babišovi vlády, anebo vlády sestavované někým jiným, než si myslí současný pan prezident, vládne pozoruhodně jednoznačně kolektivní přesvědčení, že tomu tak musí být i kdyby tomu tak nebylo.

Zdeněk Zbořil, politolog

22. října 2025 - 02:20

Pravda je, že jde o stále ještě protesty relativně malých skupin občanů, kterým se ale dostává masivní podpory největších audiovizuálních médií, zejména ČT ve formátu ČT 24 a CNN Prima a spíše jen její zpravodajské redakce. Není to nic nového a kdo pamatuje třeba hysterické výkřiky bývalé ministryně životního prostředí Džamily Stehlíkové, která dehonestaci prezidenta Miloše Zemana věnovala spoustu času a energie, nemůže být ani dnes překvapený. Václav Klaus si také užil výhrůžek, když otálel s podpisem Lisabonské smlouvy a opět evropská poslankyně Zuzana Roithová nešetřila slovy a tehdejší president si užil kritiky své osobnosti, za pomoci výpůjček slov z lékařské terminologie, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Ztracená a zatracená slova

Když jde o lásku a pravdu, hodí se kritikům těch, kteří údajně nemilují a lžou, cokoliv, aby, jak říká klasik, nějaký bídák jim pomohl zpoza rohu chrstnout na hlavu škopek pomejí. Tentokrát došlo i na Filipa Turka, možného kandidáta na funkci MZV v budoucí možné vládě, který vzhledem k svému věku si nemůže pamatovat, jak to u nás v Praze vzpurné a protestující chodí.

Stále ještě ve funkci ministra zahraničních věcí ČR účinkující Jan Lipavský dokonce pana Turka varoval, že nejméně čtyři jeho zahraniční (samozřejmě neznámí) kolegové se ho ptali, kdo to je a on jim to, jistě diplomaticky, jak je jen jeho zvykem, vysvětlil. Pokud to byli lidé jemu podobného charakteru a vzhledu, nelze se divit, že to asi nedopadlo ku prospěchu pana kandidáta. Chlapácky a hranatě vyhlížející Filip Turek asi přátele pana Lipavského nebo europoidní paní Uršulu nezaujme, ale umíme-li si ho představit u krbu v Bílém domě podávajícího si ruku s prezidentem Spojených států, pak už je možné se nad tím zamýšlet. A jistě ne tak rychle jako stále ještě současný MZV ČR činí.

Donald Trump nerozdává své sympatie bez rozmyslu a evropský hrdina odporu hned proti třem světovým velmocím Vladimir Zelenskij by kritikům Filipa Turka o tom mohl vyprávět. Pravda je, že světová politická scéna není přehlídkou krásy a vstup některých mladších i starších dam na toto molo záští a nenávisti je toho důkazem.

Doba trojitých Brežněvů se do evropských kuloárů sice vrátila, ale nevrátily se stereotypy a auto-stereotypy občanů různých zemí, kteří se donekonečna věnují ve Francii pátrání po tom, kdo je žena a kdo muž v Elysejském paláci a jak to mezi nimi chodí, když vystupují z prezidentského letadla. Nehygienické mazlivé polibky na evropských summitech všeho možného a všech možných jsou předmětem zábavy nejen bulvárních zuřivců. Ale naopak, umíme si docela dobře představit podání ruky Donalda Trumpa Viktoru Orbánovi, které se kdysi zdálo dnešnímu prezidentu ČR tak odpudivé. Zda si obě strany jsou stále ještě vědomé tohoto prohřešku proti diplomatické etiketě či nikoliv nevíme. Ale už jsme dnes poučeni, že bude-li jednou třeba, aktivní agenti to dodají i v barvě.

Snad je to také tím, že Praha měla kdysi být hlavním městem Svaté říše římské národa německého, a že jsme ochotní přehlížet, kdy naši soukmenovci a naši krajané tolerují, kdo mohl být říšským kancléřem a několikaletým předsedou vlády Baden-Würtenberska jako německý nacista Kurt Georg Kiesienger. A ani vzpomínání na roztomilého Karla Schwarzenberga nemá vady na kráse, které někteří lidé u nás doma nechtějí vidět. V každém případě, a asi nechtěně, zavedení kádrováci manýry do způsobů sestavování vlády proti vůli voličů, obohacuje naši domněle občanskou společnost rysy, o kterých jsme nepředpokládali, že by je někdy mohla opět nabýt.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)