Jordánsko bývá v turistických průvodcích popisováno především jako země nabatejské Petry či biblických památek. Mnohem méně pozornosti se věnuje řeckým kořenům, které zde sahají hluboko pod povrch písku i dějin. Přesto helénská stopa v Jordánsku patří k nejvýznamnějším příkladům šíření řecké kultury daleko za hranice egejského světa.

Podle dostupných pramenů lze řecký vliv na oblast východního Středomoří vysledovat už od obchodních výprav v 1. tisíciletí př. n. l., nicméně skutečný rozkvět přišel s Alexandrem Velikým a jeho následníky, zejména Seleukovci a Ptolemaiovci. Významnou roli hrála také římská pax Romana neboli období míru, kdy se řečtina stala hlavním jazykem obchodu od Malé Asie přes Sýrii až po Indii.

Na místě dnešního Ammánu ležela Filadelfie, nazvaná podle Ptolemaia Filadelfa, vládce Egypta a jednoho z Diadochů. Řekové zde založili prosperující město vybavené všemi atributy helénské civilizace (divadly, knihovnami, tržišti i lázněmi).

Dominantou je velké nymfaion, monumentální stavba zasvěcená nymfám vody. Její fragmenty svědčí o zdobné architektuře, která se podobala řeckým vzorům v Efesu či Pergamu. Dnes se v jednom z hlavních antických divadel konají státní ceremonie Jordánského království. A to je jasný symbol toho, jak hluboko řecké kořeny prorostly místní identitou.

Na přilehlém pahorku, známém jako Ammánská citadela, dodnes stojí pozůstatky chrámu Herakla z 2. století př. n. l., o němž archeologové soudí, že kdysi ukrýval sochu vysokou deset metrů. Z této sochy dnes zbyla jen část paže a tříprstá ruka.

Snad ještě zachovalejší obraz helénistické kultury nabízí Gerasa (dnes Džaraš). Po Alexandrově výpravě zde vznikla prosperující polis s dvaceti tisíci obyvateli, která měla dva velké amfiteátry stavěné podle čistě attických principů. Dodnes se v nich pořádá Mezinárodní festival umění a kultury, kde vystupují řečtí, arabští i evropskí umělci.

Chrám Artemidy, hlavní patronky města, patří k nejkrásnějším památkám Blízkého východu. Nad městem se tyčí soustava kolosálních sloupů, jež stály i v době, kdy Byzantinci přeměnili některé stavby na křesťanské chrámy. Archeologické výzkumy ukázaly, že Gerasa byla jedním z hlavních center šíření řeckého jazyka, který tu přežíval dlouho po pádu helénistických dynastií.

Město Gádara (dnešní Umm Qais) je známé nejen horkými prameny, jež popsal Strabón, ale také nápisem, který turisté dodnes čtou s úctou:

„Soi légo, tô dierchomenô, hoios ei émén, hoios eimi ései. Chrésai tô bíô hos thnétos.“ (v překladu: Tobě pravím, poutníče, čím jsi, tím jsem byl, čím jsem, tím budeš. Nakládej se životem jako smrtelný.)

Tento epitaf je jedním z nejsilnějších příkladů helénské filosofie a připomíná epikurejské myšlení o pomíjivosti bytí. Právě v Gadare se narodil Epikurejec Filodémos a kynikové Meleagros a Ménippos.

Dodnes zde návštěvníci obdivují takzvané Hérakleidovy lázně, jejichž mozaiky jsou považovány za unikát v oblasti Levanty, a rozsáhlé hrobky z helénistické éry.

K nejkrásnějším památkám patří takzvané Korintské hrobky - monumenty vytesané přímo do růžových útesů. Podle římského historika Diodora Sicilského i řeckého geografa Strabóna se Nabatejci úspěšně bránili anexi, když Antigonos Monofthalmos chtěl jejich bohatství využít v boji proti Egypťanům.

Na rozdíl od všeobecného mínění nebyla latina hlavním dorozumívacím prostředkem východních provincií římského impéria. Řecký jazyk se díky obchodním sítím, kulturní dominanci a vzdělávacím institucím stal lingua franca Orientu – od Anatolie přes Sýrii až po Mezopotámii.

Ciceron i Plinius starší v římských pramenech připouštějí, že řecká vzdělanost byla pro Římany vzorem, který nikdy plně nenahradili vlastním kulturním modelem.

Řecké chrámy a nápisy na jordánských památkách jsou dnes často interpretovány jako díla „římské epochy“. Přitom i římské stavby z velké části kopírovaly helénské vzory. Jak trefně poznamenal španělský politik Federico Krutwig Sagredo: „Římané říkali, že Řecko je matkou veškerého vědění. A tato pravda se nezměnila dodnes.“

Pro Jordánsko je toto dědictví nejen turistickým magnetem, ale i důkazem, že antický svět nebyl jen římský, ale především řecký. A že helénská civilizace dokázala s nebývalou otevřeností spojit Orient s evropskou kulturou.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)