„Mláďata jsou dvě. Jejich pohlaví prozatím neznáme, rodiče si je urputně brání. A protože jsou prasata velmi náchylná na stres, nechceme je prozatím rušit,“ vysvětlil zoolog Petr Haberland. Nyní jsou selatům necelé tři týdny. Vloni zoo oživila chov dovezením nového chovného páru, třináctiletý samec přišel z Berlína, ale narodil se v Antverpách, a čtyřletá bachyně je odchovem Zoo Jihlava. Prasata visajanská chovají v současné době už čtyři české zoologické zahrady: Ostrava, Jihlava, Ústí nad Labem a Děčín.

Tento druh prasete se vyskytuje pouze na Filipínách v lesních stanovištích nad 800 m n. m. „V Zoo Děčín chováme poddruh prase visajanské negroské, které se vyskytuje pouze na dvou filipínských ostrovech Negros a Panay,“ vysvětlil zoolog. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí prase visajanské jako kriticky ohrožený druh, který rapidně mizí z volné přírody následkem masivního odlesňování, lovu a prasečího moru.

Ve volné přírodě se prase visajanské sdružuje do menších sociálních skupinek od tří do dvanácti zvířat, přičemž selata jsou pozorována od ledna do března. Samice je březí asi 118 dní, jeden až dva týdny před porodem začne připravovat záleh pro porod mláďat. Tehdy se také stává agresivní vůči ostatním jedincům vlastního druhu. Vrh čítá obvykle dvě až čtyři mláďata. 

Živí se jako většina druhů prasat všežravě, přičemž ve své domovině může představovat klíčového rozptylovače semen některých dřevin.

„Tato selata nejsou jediná, která lze v současné době v děčínské zoo spatřit. Obdivovat můžete i čtyři pruhovaná mláďata prasat divokých v Expozici Českosaského Švýcarska, která jsou necelé dva měsíce stará,“ uzavřel Petr Haberland.