Když se na přelomu 19. a 20. století začaly rozmáhat radiotelegrafy, vznikla potřeba sjednotit mezinárodní nouzovou komunikaci tak, aby byla rychle rozpoznatelná a jednoznačná. Do té doby používali telegrafisté zejména signál CQD, který byl sice rozšířený, ale nedostatečně odlišitelný v podmínkách špatného příjmu. Německé úřady proto v roce 1905 zavedly nový signál složený z devíti znaků „…—…“, který se stal povinným od 1. července 1908 na základě Berlínské radiotelegrafické úmluvy. Tento den bývá označován jako oficiální počátek mezinárodního SOS.

SOS se v Morseově abecedě zapisuje bez mezer mezi jednotlivými písmeny, aby byl jeho rytmus zcela nezaměnitelný. Nejedná se o zkratku slov Save Our Ship ani Save Our Souls, jak bývá často mylně uváděno, ale o čistě technický kód vybraný pro svou jednoduchost a schopnost proniknout šumem. První doložené praktické použití pochází z června 1909, kdy britská loď Slavonia u Azorských ostrovů vyslala SOS a její posádka byla zachráněna.

V USA byl tento signál poprvé zaznamenán v srpnu téhož roku během havárie parníku Arapahoe u pobřeží Severní Karolíny, kdy americký operátor Theodore Haubner přenesl volání o pomoc k nejbližším lodím. Přesto ještě několik let trvalo, než si SOS zcela získalo přednost před starším CQD. K významnému přelomu přispěla katastrofa Titaniku v dubnu 1912. Telegrafisté nejprve vysílali CQD a poté z pokynu jednoho z radistů i SOS, aby bylo jisté, že signál zachytí všechny stanice.

Díky své rytmické jednoznačnosti se SOS rychle rozšířilo také jako vizuální značka. V době, kdy se telegrafní komunikace kombinovala s vlajkovými signály a světelnými záblesky, bylo velkou výhodou, že je možné tento signál vytvořit světelnou lampou, reflektorem i nouzovým zrcátkem. Důležitá byla i jeho podoba na písku, sněhu nebo palubě lodi. Tři písmena SOS jsou ambigramem, který je dobře čitelný i obráceně.

Psali jsme: Artuš a lebka jednorožce. Objev, který může přepsat legendy

Po téměř sto letech používání se Morseova abeceda v námořní dopravě postupně nahrazovala automatizovaným systémem GMDSS, který od roku 1999 přešel na digitální komunikaci a satelitní nouzové signály. Přesto SOS přežilo jako symbol univerzální tísně a je dodnes oficiálně doporučeno pro vizuální i akustické volání o pomoc v jakýchkoli podmínkách, ať už jde o moře, hory nebo letectví.

Z původně ryze technického kódu se stalo kulturní dědictví a synonymum poslední naděje. Kdykoli zazní tři krátké, tři dlouhé a tři krátké tóny, lidé na celém světě vědí, že jde o volání, které nesmí zůstat bez odezvy.

(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)