Na první pohled jde o klidný kamenný obraz z dávné minulosti. Asyrský reliéf vzniklý na přelomu osmého a sedmého století před naším letopočtem zobrazuje okřídlenou bytost svírající květy máku u Stromu života. Nejde však o pouhou výzdobu palácové stěny. Tento výjev vypovídá o tom, jak starověké civilizace chápaly svět, lidské místo v něm i vztah k silám, které přesahují každodenní zkušenost.


Právě v oblasti Mezopotámie vznikaly první ucelené představy o uspořádání světa. Lidé zde začali vnímat vesmír jako propojený celek v němž má každá bytost své místo. Strom života se stal obrazem této myšlenky. Kořeny symbolizovaly minulost a původ života, kmen představoval přítomnost a stabilitu, zatímco koruna směřovala k budoucnosti a poznání. Tento koncept byl natolik silný, že překročil hranice jedné civilizace.


Tyto shody naznačují, že lidé napříč epochami hledali stejné odpovědi. Odkud pocházíme jaký má život smysl a jak spolu souvisí jednotlivé části světa. Strom života poskytoval srozumitelný obraz řádu a kontinuity. Ujišťoval že existence není izolovaná a že každý člověk je součástí širšího celku který jej přesahuje.

Asyrský reliéf s mákem a Stromem života tak není jen archeologickou památkou uloženou v muzeu. Je svědectvím společné duchovní paměti lidstva. Připomíná že dávní vládci říší i dnešní čtenáři sdílejí podobné otázky o původu života jeho smyslu a vzájemné provázanosti světa. A právě v tom spočívá jeho trvalý význam.