Na svazích východně od čínského města Nanking leží místo, které dokáže ztichnout i zkušeného archeologa. Yangshan Quarry v provincii Ťiang-su působí jako relikt práce dávných obrů. Tři masivní bloky vápence zde od 15. století zůstaly přesně tam, kde je kameníci opustili. Jejich rozměry a hmotnost přesahují možnosti tehdejších i dnešních technologií. Podle kronik měl být z těchto kamenů vybudován pamětní monument pro mauzoleum císaře Hongwu, zakladatele dynastie Ming. Zakázku inicioval jeho syn císař Yongle, panovník známý přenesením hlavního města do Pekingu a výstavbou Zakázaného města.

V roce 1405 vydal Yongle příkaz vysekat v lomu Yangshan monumentální stélu na počest svého otce. Projekt odpovídal velkolepým představám o moci říše. Stéla měla stát u Ming Xiaoling, hrobky nedaleko Nankingu, a po dokončení by přesáhla výšku 70 metrů. Tři její části (základna, tělo a hlava) byly odřezávány přímo ze svahu kopce. Největší blok, označovaný jako Base Stele, měří přes 30 metrů na délku, 16 metrů na výšku a 13 metrů na tloušťku. Jeho hmotnost se odhaduje na více než 16 000 tun. Tělo mělo vážit zhruba 8 800 tun a hlava dalších 6 000. Dohromady by monument přesáhl 30 000 tun (přibližně dvě třetiny hmotnosti Titaniku).


Lom Yangshan tak odhaluje technické i symbolické ambice čínského středověku. Způsob, jakým byly kamenné bloky vyřezávány, dokládá detailní znalosti horniny i mistrovství v ovládání nástrojů. Archeologové zde identifikovali stopy po železných klínech a mezery, do nichž byla nalévána voda. Její rozpínání v pórech kamene vytvářelo přesné praskliny. Každý řez měl svůj význam a celý proces ukazuje, že čínští kameníci už ve 14. a 15. století používali sofistikované techniky, které by obstály i v moderní době.

Yangshan zároveň odhaluje i megalomanii doby, kdy se císařská moc snažila demonstrovat velikost říše prostřednictvím monumentální architektury. Yongle toužil překonat vše, co vytvořili jeho předkové, a nedokončená stéla se stala symbolem této ambice, která narazila na hranice fyzikálních možností. Podle odhadů mohlo na místě pracovat až několik tisíc dělníků, kteří žili v provizorních táborech přímo u lomu a denně odsekávali tuny horniny. Jen na vyhloubení základny bylo nutné odstranit více než milion tun kamene.


Když se díváme na tyto megality, nelze se ubránit srovnání s dalšími zázraky starověké architektury, např. s Baalbekem v Libanonu, egyptskými pyramidami nebo olméckými hlavami v Mexiku. Také tam se objevují otázky, jak lidé dokázali manipulovat s bloky o tisících tun, a proč se jejich dovednosti zdají být ztracené. V případě Yangshanu však odpověď leží přímo před očima: zde se lidská píle střetla s hranicí možného. Lom není důkazem ztracené civilizace, ale svědectvím o odvaze a víře, že i hora se může podřídit vůli člověka, dokud se nezjistí, že hora sama má poslední slovo.

Dnes je Yangshan Quarry tichým muzeem pod širým nebem, kde se čas zastavil uprostřed práce. Z prasklin a řezů vystupuje příběh o tom, jak moc a technika nekráčí vždy stejným krokem. Vlhké stěny lomu se lesknou v mlžném vzduchu provincie Ťiang-su a obrovské kamenné bloky dál čekají, až někdo pochopí jejich tichý odkaz. Jsou připomínkou éry, kdy se sny o nesmrtelnosti měřily v tunách kamene a kdy i císař musel uznat, že existují síly, které nepřemůže žádný rozkaz.