Svátek má:
Vlastislav
KOMENTÁŘ: Karel Petřík
KOMENTÁŘ: Zbyněk Fiala
Domácí
Tisícileté máslo z bažin. Poklad Keltů překvapuje vědce
V irských bažinách se nachází tisíce let staré máslo. Keltové ho ukládali záměrně a jeho složení dnes vyvolává otázky o moderní stravě.
Keltské máslo z bažin
28. dubna 2026 - 04:52
V létě roku 2013 se v irském hrabství County Fermanagh odehrála scéna, která by v jiném kontextu působila téměř absurdně. Dělník při těžbě rašeliny narazil rýčem na cosi měkkého. Po chvíli opatrného kopání vytáhl dřevěnou nádobu a v ní blok másla vážící přes čtyři kilogramy. Stáří? Přibližně patnáct století. Vůně? Podle svědků překvapivě připomínající vyzrálý sýr.
Nešlo o kuriozitu, ale o další dílek do rozsáhlé mozaiky. Archeologové již zdokumentovali více než pět set podobných nálezů napříč Irskem, Skotskem a oblastí Vnějších Hebrid. Nejstarší kusy sahají tři tisíce let do minulosti, ty „nejmladší“ mají zhruba čtyři století. Někdy jde o malé rodinné zásoby, jindy o sudy o hmotnosti přes třicet kilogramů. Jinými slovy, ne náhoda, ale systém.
Keltové a později Galové máslo do bažin neukládali proto, že by ho chtěli skrýt před nepřítelem, jak se dlouho soudilo. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o promyšlenou technologii zrání. Bažina totiž nabízí unikátní kombinaci chladu, nedostatku kyslíku a kyselého prostředí. Přesně to, co zpomaluje rozklad a zároveň umožňuje chemické změny vedoucí k výraznější chuti. Jinými slovy, dávná obdoba toho, co dnes známe u sýrů typu Comté nebo u vyzrálých destilátů.
Moderní analýzy těchto „bažinných másel“ přinášejí překvapivý obrázek. Obsahují vysoké koncentrace kyseliny linolové, vitamínů rozpustných v tucích jako A, D a K2 a také kyseliny máselné. Tyto látky se v dnešním másle z průmyslového chovu vyskytují v podstatně nižším množství. Rozdíl je dán především způsobem chovu. Dobytek dávných Keltů se pásl na pestré horské vegetaci bez přikrmování obilím či průmyslovými směsmi.
A tady se začíná lámat příběh, který přesahuje archeologii. Antičtí autoři, včetně Gaius Julius Caesar, si všímali tělesné konstituce Keltů. Římané byli podle jejich zápisů menší, legionáři dosahovali průměrně výšky kolem 165 centimetrů, zatímco kosterní nálezy keltských válečníků ukazují výšku blížící se 180 centimetrům. Rozdíl, který nelze vysvětlit pouze genetikou.
Strava Římanů byla založena na obilí, kyselém nápoji posca a omezeném množství masa. Naproti tomu Keltové konzumovali mléčné výrobky, čerstvé maso a právě vyzrálé tuky. Z dnešního pohledu by šlo o jídelníček, který by mnohé moderní dietní příručky označily za problematický. Přesto se zdá, že tehdejší populace z něj profitovala.
Je proto příznačné, že když se v roce 2013 objevila zpráva o nálezu v County Fermanagh, část médií se okamžitě ptala, zda je nasycený tuk bezpečný. Otázka, která by zřejmě Kelty překvapila. Jejich odpověď totiž ležela po staletí doslova zakonzervovaná v rašelině.
Z dnešního pohledu nejde o romantickou historku o dávných časech, ale o nepříjemnou připomínku. Moderní výživa často pracuje s abstraktními modely a laboratorními daty, zatímco minulost nabízí dlouhodobý experiment trvající tisíce let. Bažinné máslo není jen archeologický artefakt. Je to zpráva o tom, jak hluboce se naše představa o zdravé stravě může lišit od reality, kterou si kdysi lidé ověřovali vlastní zkušeností.
A možná i důkaz, že některé odpovědi jsme už jednou měli, jen jsme je nechali příliš dlouho ležet v zemi.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
KOMENTÁŘ: Karel Petřík
KOMENTÁŘ: Zbyněk Fiala
Je podle Vás správné znovu otevírat otázku Benešových dekretů, jak navrhuje Péter Magyar?





















