Poušť v jižním Peru působí na první pohled prázdně a neměnně. Právě v této krajině ale lidé před více než dvěma tisíci lety vytvořili obrazce tak rozlehlé, že jejich skutečný tvar dává smysl až z výšky. Linie a geoglyfy Nazca a Palpa dnes patří mezi nejznámější archeologické památky světa a už od roku 1994 jsou zapsány na seznamu UNESCO. Přesto se ukazuje, že poušť ještě zdaleka neprozradila všechna svá tajemství. Mezinárodní výzkumný tým vedený Nazca Institute při japonské univerzitě v Yamagatě nyní oznámil objev 303 dosud neznámých geoglyfů a to během pouhých šesti měsíců.


Výzkumníci ale zdůrazňují, že technologie nikoho nenahrazuje. Jakmile algoritmus označil podezřelé lokality, následovala práce v terénu a pečlivé ověření každého nálezu. Právě toto spojení výpočetní rychlosti a lidské zkušenosti přineslo překvapivé výsledky. Zatímco za téměř sto let výzkumu bylo zdokumentováno zhruba 430 figurativních geoglyfů, nový přístup přidal během půl roku dalších 303. To je tempo, které ještě před několika lety znělo jako science fiction.


UNESCO dnes oblast Nazca a Palpa označuje za nedělitelnou kulturní krajinu spravovanou peruánským státem prostřednictvím ministerstva kultury. Nové objevy tento pohled jen posilují. Poušť se ukazuje jako promyšlený celek, kde jednotlivé linie a obrazce spolu komunikují napříč prostorem i časem. Umělá inteligence tak neodhaluje jen nové tvary v písku, ale pomáhá lépe chápat myšlení civilizace, která je vytvořila.

Příběh 303 nových geoglyfů je zároveň ukázkou toho, jak se archeologie v jednadvacátém století mění. Místo pomalého hledání jehly v kupce písku nastupuje spolupráce vědců a algoritmů, která šetří čas i prostředky a otevírá dveře hlubší interpretaci minulosti. A poušť Nazca tak znovu potvrzuje, že i na místech, která známe celé generace, se mohou skrývat překvapení čekající jen na správný pohled.