Sandy Island, v doslovném překladu „Písčitý ostrov“, se poprvé objevil na mapách již v roce 1774, kdy jej britský kapitán James Cook zanesl do svých záznamů během plavby v oblasti Korálového moře na východ od Nové Kaledonie. V době, kdy byla přesnost měření omezená a mnohé objevy vznikaly spíš na základě dojmů než systematických průzkumů, se podobná chyba mohla stát téměř kdekoli. Dalším významným momentem byla zpráva velrybářské lodi Velocity z roku 1876, která popsala „písčité mělčiny“ a nejasné tvary nad hladinou moře. Tento údaj později přejali kartografové a Sandy Island se na dlouhá desetiletí pevně usadil v atlasech a námořních mapách.

V polovině 20. století se objevily první pochybnosti. Francouzská hydrografická služba v roce 1974 provedla letecký průzkum oblasti, při němž nebyla nalezena žádná známka pevniny ani mělčin. Přesto zůstával ostrov na mnoha světových mapách, protože stará data se stále opisovala z jedné kartografické databáze do druhé. A tak se Sandy Island dostal i do moderní digitální éry a figuroval ve známých databázích World Vector Shoreline i ve službách jako Google Earth, National Geographic nebo dokonce v některých vědeckých publikacích. Je pozoruhodné, že i přes technologický pokrok nikdo desítky let nezkontroloval, co se v dané lokalitě doopravdy nachází.

Definitivní rozuzlení přišlo až v listopadu 2012, kdy australská výzkumná loď Southern Surveyor vyrazila k údajným souřadnicím ostrova. Vědci očekávali mělké vody nebo pás korálů, ale jejich přístroje ukázaly pravý opak, když hloubkoměr zaznamenal více než 1300 metrů vody. Žádná pevnina, žádný útes, jen otevřený oceán. Tento okamžik bývá označován jako tzv. undiscovery, tedy oficiální „odhalení neexistence“. Hned po návratu expedice Google odstranil Sandy Island ze svých map a National Geographic následoval jen o několik dní později. Média po celém světě o případu informovala s překvapením, že legenda přežila tak dlouho.

Existují různé hypotézy, proč kdysi lodě hlásily ostrov na těchto souřadnicích. Jedna z nejpravděpodobnějších teorií hovoří o velkém pásu plovoucí pemzy, která vznikla po erupci podmořské sopky a mohla opticky působit jako pevnina. Jiní odborníci upozorňují na kombinaci chybných měření, navigačních nepřesností a nekritického opisování starých map. Sandy Island se tak stal symbolem tzv. fantomových ostrovů, tedy míst, která nikdy reálně neexistovala, ale přesto se dostala do oficiálních záznamů. Podobných případů bylo v historii více, například ostrov Buss, Pepys Island či Sarah Ann Island, které rovněž zmizely, jakmile je někdo konečně navštívil.

Psali jsme: Antarktický proud mění směr. Signál klimatického zlomu?

Příběh Sandy Island ukazuje, že ani moderní věda a digitální technologie nejsou zcela imunní vůči starým chybám. Kartografie je do značné míry lidská disciplína a jakýkoli omyl v primárních datech se může promítnout do celosvětových mapových systémů. Pokud někdo potřeboval důkaz, že i v 21. století se můžeme plavit oceánem a narazit na bílá místa na mapě, pak právě tato kauza je tím nejpřesvědčivějším příkladem. Sandy Island zmizel z našich atlasů i z našich myslí, ale jeho příběh zůstává fascinujícím mementem o tom, jak snadno se může fikce stát přijatou skutečností.

(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)