Když v roce 1972 vstoupil americký prezident Richard Nixon na půdu komunistické Číny, šlo o historický okamžik, který změnil geopolitiku druhé poloviny dvacátého století. Když nyní přiletěl do Pekingu Donald Trump, nešlo už o romantiku otevírání dveří mezi dvěma světy. Tentokrát šlo o tvrdý obchod, nervózní soupeření dvou velmocí a také o pokus zabránit tomu, aby svět definitivně sklouzl do ekonomického i vojenského chaosu.

Peking Trumpa přivítal přesně tak, jak to umí pouze Čína. Červený koberec, vojenská čestná jednotka, stovky mladých lidí mávajících čínskými vlajkami, hudba, pečlivě organizované ceremonie a demonstrace státní síly. Trump při sestupu z Air Force One rozdával gesta do kamer a za jeho zády kráčela delegace, která sama o sobě ukazuje, o co ve skutečnosti jde. Nešlo pouze o diplomacii. Do Pekingu přiletěli Elon Musk, Tim Cook, zástupci Goldman Sachs, BlackRocku, Boeingu, Nvidie nebo Qualcommu. Jinými slovy, do Číny dorazila nejen Amerika politická, ale i Amerika technologická a finanční.

Právě to je možná nejzajímavější moment celé návštěvy. Ještě před několika lety se ve Washingtonu mluvilo o ekonomickém oddělení od Číny, o přesunu výroby, o bezpečnostních rizicích a o konci éry globalizace. Jenže realita je tvrdší než politická hesla. Americké firmy čínský trh zoufale potřebují a Čína zase potřebuje americké technologie, kapitál a zákazníky. Výsledkem je zvláštní vztah připomínající manželství dvou lidí, kteří se navzájem nemohou vystát, ale zároveň vědí, že bez sebe nedokážou fungovat.


Do celé situace navíc vstupuje Írán a válka na Blízkém východě. Trump před odletem prohlásil, že ho při jednáních nezajímá ekonomická situace obyčejných Američanů, ale pouze to, aby Írán nezískal jadernou zbraň. Tato slova v USA okamžitě vyvolala kritiku, protože Američané současně čelí rostoucím cenám energií, dražším pohonným hmotám a vyšší inflaci. Prezident v podstatě veřejně přiznal, že geopolitická strategie má přednost před domácí ekonomickou realitou.

A právě tady začíná být návštěva Pekingu mnohem důležitější, než se na první pohled zdá. Čína je největším odběratelem íránské ropy a zároveň jedním z mála států, které mají na Teherán skutečný vliv. Trump tak potřebuje Si Ťin pchinga více, než je ve Washingtonu ochoten veřejně přiznat. Přesto americký prezident současně opakuje tvrdou rétoriku vůči Číně a mluví o tom, že Spojené státy konflikt zvládnou „mírově nebo jinak“.

Tato schizofrenie je dnes symbolem celé americko čínské politiky. Obě země se ekonomicky potřebují, ale zároveň se strategicky obávají jedna druhé. Amerika se bojí čínské průmyslové síly a rostoucí armády. Čína se bojí amerických sankcí, vojenského obklíčení a technologické blokády. Výsledkem je diplomatické divadlo, kde se za úsměvy a slavnostními fotografiemi skrývá nervozita, jakou svět nezažil od vrcholných let studené války.

Zajímavé je také samotné čínské pojetí ceremonie. Peking velmi dobře chápe význam symbolů. Červený koberec, vojenská hudba i zástupy mladých lidí nejsou pouze folklor. Je to demonstrace organizované státní moci a současně vzkaz domácímu publiku. Čínské vedení ukazuje vlastním občanům, že americký prezident přijíždí jednat do Pekingu, nikoli naopak. Pro komunistickou stranu je obraz síly stejně důležitý jako samotný obsah jednání.


Evropa přitom v celé hře působí stále více jako pasivní pozorovatel. O budoucnosti světového obchodu, technologií i bezpečnosti dnes rozhodují především Washington a Peking. Evropská unie často vydává prohlášení o strategické autonomii, ale skutečné páky zůstávají v rukou dvou supervelmocí. Právě proto sleduje Trumpovu návštěvu v Pekingu s mimořádnou pozorností i Kyjev. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už vyzval Trumpa, aby se Si Ťin pchingem jednal také o ukončení ruské invaze.

Možná největším paradoxem celé návštěvy ale zůstává Elon Musk. Muž, který se ještě nedávno veřejně střetl s Trumpem kvůli federálním výdajům, nyní sedí v jeho delegaci při cestě do Pekingu. To dokonale ukazuje, že ve vysoké politice často neexistují trvalí přátelé ani nepřátelé. Existují pouze zájmy.

A právě zájmy budou rozhodovat i v Pekingu. Ne slavnostní hudba, ne červený koberec a ne fotografie pro světové agentury. Ve skutečnosti půjde o boj o technologickou dominanci, kontrolu nad obchodními trasami, energiemi a budoucím uspořádáním světa. Ceremonie je pouze kulisa. Skutečné jednání začne až za zavřenými dveřmi.



Zdroj: https://www.theguardian.com/us-news/live/2026/may/13/donald-trump-china-xi-jinping-beijing-iran-war-us-politics-latest-news-updates