Pražské derby mezi SK Slavia Praha a AC Sparta Praha se během několika minut proměnilo z fotbalového svátku v politickou událost. Fanoušci vběhli na hřiště, utkání bylo předčasně ukončeno, objevila se obvinění z napadení hráčů a sociální sítě okamžitě zaplavily výzvy k tvrdým trestům, zákazům a represím. Do debaty vstoupili ministři, poslanci, sportovní funkcionáři i komentátoři. Česká politika znovu ukázala, že miluje rychlá a mediálně atraktivní témata. Jenže právě v tom je možná největší problém celé kauzy.

To, co se odehrálo v Edenu, bylo bezpochyby selhání organizace, bezpečnostních opatření i části fanoušků. Předseda představenstva Slavie Jaroslav Tvrdík incident označil za největší ostudu svého působení v klubu. Policie začala vyšetřování a disciplinární komise Ligové fotbalové asociace okamžitě řešila možné sankce. Ministr pro sport, zdraví a prevenci Boris Šťastný oznámil, že se kvůli bezpečnosti na stadionech sejde s předsedou FAČR Davidem Trundou. Sám uvedl, že po incidentu nemohl usnout a že český fotbal potřebuje další preventivní opatření.  

Další politici mluvili o „davovém běsnění“, „ostudě českého fotbalu“ nebo o návratu o dvacet let zpět. Média okamžitě začala rozebírat, kdo selhal, kdo měl zasáhnout dříve a zda mají přijít tvrdší zákazy či větší represe vůči fanouškům.  


Od letošního roku totiž Česká republika nemá platnou vládní koncepci podpory sportu. Dokument „Koncepce podpory sportu 2016 až 2025“ skončil a stát dosud nepředstavil novou strategii, která by určovala, kam se má český sport posouvat v dalších letech. Starý materiál navíc nikdo důkladně veřejně nevyhodnotil. Nikdo seriózně neodpověděl, zda se podařilo zvýšit pohybovou aktivitu populace, zda stát efektivně investoval miliardy korun, zda se podařilo zpomalit růst obezity dětí nebo zda jsou mladí lidé fyzicky odolnější než před deseti lety. To je přitom mnohem důležitější otázka než jeden nezvládnutý večer v Edenu.

Česká republika dnes čelí prudkému nárůstu obezity, zhoršující se fyzické kondici mladé generace, rostoucím psychickým problémům dětí i dramatickému úbytku spontánního pohybu. Stále častěji se mluví o tom, zda je společnost vůbec odolná vůči krizím, zda mladí lidé zvládají fyzickou zátěž a zda sport zůstává přirozenou součástí života nebo jen profesionálním divadlem pro televizní kamery. To jsou témata, která vyžadují dlouhodobou strategii, data, analýzy a politickou odvahu. A právě tam je česká politika nápadně tichá.


Přitom právě sport bývá politiky často označován za otázku veřejného zdraví, prevence i národní odolnosti. Jenže pokud stát nemá schválenou dlouhodobou koncepci, začíná celý systém připomínat improvizaci. Národní sportovní agentura dál rozděluje miliardy korun, jednotlivé svazy pokračují ve svých programech, politici pronášejí projevy o významu pohybu, ale chybí základní strategický rámec. Chybí jasná odpověď na otázku, co vlastně chce Česká republika od sportu v příštích deseti letech.

Celá situace tak paradoxně ukazuje hlubší problém současné politiky. Incidenty, konflikty a mediální krize přitahují okamžitou pozornost. Systémové otázky dlouhodobého zdraví společnosti nikoliv. Derby Slavia Sparta se stalo celostátním tématem během několika hodin. Skutečnost, že stát vstoupil do nového období bez nové koncepce sportu, však téměř nikoho nevzrušuje. A právě to možná vypovídá o stavu české politiky více než samotné dění na stadionu.



Zdroje: 1. Ministr Šťastný k incidentu na derby; 2. Reakce politiků na derby; 3. Další vyjádření politiků a veřejnosti; 4. Průběh incidentu při derby