Svátek má: Vítězslav

Komentáře

21. srpen 1968 a český dnešek

21. srpen 1968 je datum patřící k historickým milníkům českých a slovenských dějin. Ostatně včera se k významu tohoto dne v kontextu české historie ve své mimořádné pondělní glose detailně vyjádřil už Václav Klaus.


Vzpomínat na tento den bychom měli nejen jako na okamžik zničujícího ponížení Čechů a Slováků, nejen jako na chvíli, která přervala nadějný proces ekonomického a společenského zotavování, připomínat bychom si jej měli i jako tragický mechanismus, který na dlouhá léta ve společnosti spustil zničující procesy a uvolnil cesty odpudivým lidským vlastnostem – fízlování, udávání, donášení a kariérismu. Být „prověrkován“ lidmi, k něčemu tak nízkému ochotných, otázkou „chápeš vstup spřátelených armád jako bratrskou pomoc“ ještě dnes nahání hrůzu. Trestání rodičů za jejich „omyl“ skrze zákazy studia jejich dětem patří k nejodpornějším charakteristikám tzv. normalizačního procesu. Kariéristické členství v KSČ jako základní předpoklad „cesty vzhůru“ bylo sice dost běžné, lidsky ale obtížně přijatelné.

Ale přiznejme si současně, že hnus a dusno sovětské okupace nemuselo být tak strašné, kdyby se mezi Čechy a Slováky nenašly davy ochotných slouhů „normalizaci“ provádět.

A přesto oněch „posrpnových“ následujících dvacet let nebylo léty zcela ztracenými. I přes tupost, dogmatičnost a cílenou omezenost normalizačního školství se dalo leccos „dostudovat“, „dočíst“, „doučit“. Daly se mezi známými vypůjčit a přečíst komunisty zakázané knihy – plody uvolnění druhé poloviny šedesátých let (takhle jsem se ve svých gymnaziálních letech dostal k Milanu Kunderovi, Ferdinandu Peroutkovi i „skartovanému“ Václavu Černému). Existovaly jazykové kursy, ve kterých se dalo slušně naučit cizím jazykům. Ve filmových klubech se sem tam dal zhlédnout některý z ikonických filmů. Konec konců fakt, že po listopadu 1989 se „vynořila“ nová – v mnoha směrech připravená – generace, je důkazem, že lidskou společnost nelze nikdy zcela ovládnout a ani československo-sovětským soudruhům se to úplně nepodařilo.

Posrpnová léta komunistické represe poučila většinu lidí, že socialismus nelze reformovat. I proto jsme mnozí s nadšením následovali po listopadu 1989 ty, kteří v této zemi chtěli kapitalismus, trh a pluralitní demokracii.

Na letošní 55. výročí tragických srpnových událostí však nahlížejme i aktuálníma očima a než se začneme „rozhorlovat“ nad „bratrskou invazí“ vedenou tehdy Sovětským svazem, porozhlédněme se po dnešních Čechách.



Po presidentech, kteří s komunismem a jeho praktikami měli zkušenosti jen ty nejhorší – Havlem, Klausem a Zemanem, sedí na Pražském hradě prezident Petr Pavel, normalizační dobou zrozený a vychovaný. Nominace a následné tahanice o soudce ústavního soudu Fremra z nedávné doby byly také výpovědí svého druhu, jak moc ještě v Čechách „překáží“ komunistická minulost. Bezvýhradná pomoc české vlády válčící Ukrajině je méně zamýšlená jako pomoc na cestě k míru, ale více motivována vyřídit si válkou účty se Sovětským svazem staré 55 let. Sovětský svaz a jeho tehdejší protagonisté již sice neexistují, vést ale minulé války nám jde. Pokorné, často podlézavé, kývání Západu nám nevadí. Poučení, že jednou z charakteristik normalizace byla vláda této zemi z cizí metropole, snadno zapomínáme. To, že Praha ochotně přikyvuje Bruselu či Washingtonu, přecházíme omluvou, že tu přece „nechceme tanky“ (rozumí se sovětské).

Je správné a nutné si 21. srpen 1968 připomenout. Jako cenné datum české historie na cestě naší země odněkud někam. Buďme ale v onom vzpomínání aktuální a hledejme i odpovědi na otázky dneška. Bolestivost a tragédie Srpna a let následujících by nám měly být cenným zdrojem historické zkušenosti.


Ivo Strejček

Ať se Bek nevymlouvá, takhle se dnes totiž v naší zemi vládne

Ať se Bek nevymlouvá, takhle se dnes totiž v naší zemi vládne

Ivo Strejček 

3. července 2025
Kdo si myslel, že s koncem školního roku a začátkem prázdnin už s úlevou neuslyší také nic o zoufale neschopném ministru školství Mikuláši Bekovi, ten se mýlil. Oč jde?

Proboha, už jděte!

Proboha, už jděte!

Ivo Strejček 

11. června 2025
Poslaneckou sněmovnou prošla před pár dny rozsáhlá novela školského zákona. Projde-li Senátem (což se dá očekávat) a najde-li podporu u prezidenta Pavla (což je velmi pravděpodobné), některé změny nabydou platnosti již na začátku příštího školního roku, tedy letos v září.

Chtít spravedlivý mír ještě neznamená mír opravdu chtít

Chtít spravedlivý mír ještě neznamená mír opravdu chtít

Ivo Strejček 

28. května 2025
Kromě potvrzení, že „pomoc Ukrajině je nejvyšší zahraničně-politickou prioritou české vlády“, a kromě toho, že „Česká republika bude podporovat Ukrajinu všemi dostupnými prostředky, ….

Mohou být Trumpova cla šancí pro renesanci národních zájmů?

Mohou být Trumpova cla šancí pro renesanci národních zájmů?

Ivo Strejček 

3. května 2025
Stalo se již každodenním mediálním i politickým tématem rozčilovat se nad Trumpovými cly a vyhrožovat celosvětovou ekonomickou krizí, které toto rozhodnutí amerického prezidenta může způsobit.

Hrozí americko-izraelská válka s Iránem?

Hrozí americko-izraelská válka s Iránem?

Ivo Strejček 

19. dubna 2025
Ač se nám zdá, že vývoj rusko-ukrajinské války je tím nejpodstatnějším, co by nás mělo v těchto měsících zajímat, neměli bychom se dopustit lehkovážné nevšímavosti a nezajímat se o vývoj na Středním východě.

Tady je tvůj Rhodos, tady skákej

Tady je tvůj Rhodos, tady skákej

Ivo Strejček 

10. dubna 2025
Předvolební kampaň v naší zemi se rozbíhá plným tempem, ač ještě s vyhlášením jejich přesného termínu prezident Pavel otálí.