Toto napětí rezonovalo na širší paletě rozvíjejících se trhů včetně střední Evropy, kde se pod tlak dostal nejen polský zlotý, ale i česká koruna. Maďarský forint unikl jen díky dalšímu domácímu zvýšení sazeb.

Česká měna tak potvrzuje, jak složité je pro ní v dnešní době zaznamenávat další zisky, a to nehledě na rekordní úrokové rozpětí vůči eurozóně - rozdíl mezi dvouletými českými a eurovými sazbami se pohybuje nad čtyřmi procentními body. Jedním z hlavních důvodů jsou přetrvávající problémy ve výrobních řetězcích, které v Evropě disproporčně dopadají na Německo a Česko a výrazně ztěžují život českým exportérům. Ti pak nemají moc velkou chuť využít na trzích atraktivních kurzů k zajištění (daných úrokovým diferenciálem), protože se jednoduše bojí, zda budou schopni výrobky dodat. Navíc řada exportérů pravděpodobně využila výhodnější situace na trzích již ve třetím kvartále, kdy se dozajistila (na historický průměr). Vedle toho na korunu samozřejmě doléhá globální nervozita z inflačních tlaků, která se odráží v silném dolaru a tlaku na nejslabší rozvíjející se trhy jako výše zmíněná turecká lira….z té se napětí často přeleje až do Česka.

V našich úvahách koruna bude potřebovat k “probuzení” vidět především vyšší jistotu v domácím průmyslu. Pokud si exportéři budou více jisti fungováním výroby a odbytu, budou se chtít na trzích při stávajících vysokých rozdílech v úrocích (a atraktivních forwardových kurzech) pravděpodobně agresivněji zajišťovat. A je možné, že ruku v ruce s tím půjde i opětovný nárůst eurových úvěrů, které v průběhu covidu přes narůstající úrokový diferenciál spíše stagnovaly.