Svátek má: Milada

Komentáře

Ladislav Jakl

politik a žurnalista

Velikonoce jako semafor

Téměř denně přes tenhle přechod chodívám. Naposled včera. A téměř denně tam bývám jediným, kdo na semaforu čeká na zelenou, mnozí ostatní se ženou dál na červenou, i když zjevně nikam nepospíchají.


Prostě bývá lidem zatěžko se ovládat, kontrolovat se, poručit si, sám sebe usměrňovat. Dnes na tom přechodu vběhl chlapec rovnou pod tramvaj – a ta ho sešrotovala pod sebe a zabila. Taková strašlivá věc. Přitom možná stačilo se na pár vteřin zastavit.

Je čas velikonoční. Každý ho má spojený s jinými zvyky, rituály, představami a plány. Především je to ale chvíle, kdy se má člověk zastavit. Poručit si. Zavelet sám sobě. Nenechat se jen tak pasivně unášet proudem. Zastavit se a hledat v sobě co, co ho ochrání, co mu ukáže cestu, co mu poradí, jak dělat věci lépe.

K tomu slouží i nyní pomalu končící doba postní. Je to vlastně takové zastavení se na semaforu. I když zrovna širokodaleko nic nejede a nikdo se nekouká. To ne kvůli druhým. To ne kvůli riziku pokuty či kolize s autem. To primárně kvůli tomu, aby si člověk sám řekl, že on je svým pánem, ne okolnosti, ve kterých se jen tak plandá.


Jsme civilní a sekulární společností. Tady se nějaká bigotnost moc nenosí. Ale i v rámci úplně obyčejných radostí a starostí stojí za to si zahrát sám se sebou hru na sebeovládání, na schopnost si něco odepřít, na aktivování vlastní vůle a nejet jen tak na autopilota.

Velikonoce také připomínají oběť. K oběti nám dává tisíc příležitostí každý den. Nejsou jen oběti velké. Jsou i ty nenápadné a neokázalé. A úplně nejlepší jsou ty, kterých si nikdo nevšimne. Velikonoce jsou ale i příležitostí k velkým pitomostem.

V jednom německém cukrářství vyrobili sladké pamlsky ve tvaru zajíčků obsluhujících vojenská děla. Jinde je zvykem ztřískat se jako dělo. Někdo má záchvaty moralizování a poučování. A jiný je rád, že má pár dnů volna na míchání betonu a nahazování zdí.

Kvůli našemu přemítání a rozumbradování se svět nezastaví ani po tyto sváteční dny. Dál budou probíhat dramata i pokřivené reflexe oněch dramat. Někdo se tomu umí úplně vyhnout, alespoň na Velikonoce, pro jiného jsou ony mediální reflexe návykovou látkou. Ale i tady je dobré někdy zastavit na semaforu, zamyslet se, a počkat si na zelenou někde v sobě.

Jinak vběhneme pod dějiny, a ty nás přejedou.

Ladislav Jakl

Dvě fotky

Dvě fotky

Ladislav Jakl 

29. listopadu 2025
Cheb je městem s tisíciletou pohnutou historii. Nejméně 150 posledních let z ní je zdokumentováno dobovými fotografiemi. A dvě z nich jsou mimořádně zajímavé svým vzájemným srovnáním.

Jde o hodně, ale jinde než jen v politice

Jde o hodně, ale jinde než jen v politice

Ladislav Jakl 

4. října 2025
Tyhle řádky píšu den před volbami, uprostřed všeho politického předvolebního třeštění.

Méně státu, více svobody

Méně státu, více svobody

Ladislav Jakl 

2. října 2025
Česká společnost žije volbami. Ale tak nějak ve vzduchu převládá pocit, že vše se rozhodne ve volbách, a pak už bude vše dané. Vidím to skoro obráceně. Po volbách vše naopak teprve začne.

Basa, nebo metál?

Basa, nebo metál?

Ladislav Jakl 

22. srpna 2025
Svět je dialektický. Výroky mohou platit i neplatit současně. Za stejný výrok někomu dříve spílali, teď se k němu sami hlásí. A co je zajímavé? Nikdo to nepovažuje za divné. Nikdo neřekne: mýlili jsme se, omlouváme se, změnili jsme názor. ...

Hesla k obědu? Divná dieta

Hesla k obědu? Divná dieta

Ladislav Jakl 

16. srpna 2025
Toho dne jsem musel vstávat brzy. Čekalo mě tisíc kilometrů za volantem. Z Gdańska do Chebu. Psal se patnáctý srpen roku 1980.

Bruselské právo

Bruselské právo

Ladislav Jakl 

11. července 2025
Podle různých otevřených zdrojů zemře ročně v Evropě na následky podchlazení v průměru 363.500 lidí. Jde o zemřelé, kde chlad byl hlavní nebo jednou z hlavních příčin smrti.