Spolu s ní „šly k zemi“ i dokumenty, uložené v utajované pobočce CIA, trezorech další tajné služby U.S. Secret Service, zabývající se finanční kriminalitou a také u SEC, Komise pro cenné papíry a burzy. Nejen tyto instituce měly v budově rozsáhlé archivy a vyšetřovací spisy k velkým finančním podvodům a kauzám na Wall Street, takže její požár a následné zřícení byly takovou třešničkou na dortu. Materiály, které zde byly uloženy, by totiž mohly v případě úniku a zveřejnění přinést tehdejšímu vedení USA velké bolení hlavy, minimálně srovnatelné s nedávnou "kauzou Epstein".

Den, dnes označovaný jako 11/9, si vybavuji naprosto přesně. Byl jsem tehdy na univerzitě v anglickém Yorku a všichni, posluchači i učitelé, jsme brali napadení WTC jako teroristický útok, přesně tak, jak byl mediálně podáván. Byli jsme šokováni, byla přerušena výuka, všichni jsme sledovali dění v New Yorku a druhý den se v univerzitní kapli sloužila emotivní mše za lidi, kteří při zřícení budov zemřeli. Věřili jsme, že to, na co jsme se dívali, útok na „dvojčata“, deklarovaný náraz do Pentagonu i zřícení třetího letadla díky hrdinství lidí na jeho palubě, bylo pravdivým vylíčením událostí a věřili jsme britským médiím, která začala psát o hrozbě útoku antraxem a dalšími biologickými zbraněmi.

Teprve s odstupem času, když odezněl prvotní šok, jsem začal o některých podivných okolnostech útoku hlouběji přemýšlet. A objevily se pochybnosti. Tak především snad nikdy v historii novodobého stavitelství nebyl zaznamenán případ zřícení budovy, konstrukčně řešené podobně jako WTC, která by se po požáru, který navíc zachvátil pouze několik pater, zřítila prakticky do půdorysu původních základů. Navíc nedošlo ke kolapsu jen jedné budovy. Po WTC 2 se zřítila i WTC 1 a o téměř 7 hodin později (!) i o několik stovek metrů dále stojící WTC 7. Ta mimo jiné fungovala i jako zázemí, z něhož se řídil provoz obou Dvojčat. Během pár hodin tak bylo vlastně kompletně zlikvidováno vše, co patřilo ke Světovému obchodnímu centru.

Je také zarážející, že budovy se zřítily po zásahu letadlem, ačkoliv byly na podobné události konstruovány. Boeingy 767, které do nich narazily, byly sice větší a těžší, než „výpočtový“ Boeing 707, ale na televizních záběrech nebylo vidět, že by jejich nárazy zásadně narušily konstrukce budov. I údajný zuřivý požár, který se následně rozhořel, během několika desítek minut už produkoval spíše oblaka hustého černého dýmu dusícího plameny, než žár, narušující zásadně pevnost ocelových konstrukcí. Je také zvláštní, že ačkoliv podle údajů vyšetřovatelů v zasažených patrech všichni přítomní okamžitě zahynuli, na videích jsou na pozadí kouře vidět zoufale mávající lidé.

Za svůj život jsem viděl hodně destrukcí budov pyrotechnickým odstřelem. Sám jsem měl průkaz pyrotechnika a také příslušná školení. V rámci hledání podobných případů jsem zhlédl dostupná videa požárů výškových budov a přečetl si informace o chování jejich ocelových konstrukcí. Ale nikdy jsem nenarazil na případ, kdy by se po tak krátkém působení údajného požáru v několika málo patrech hořící budovy zřítily prakticky rychlostí volného pádu do prostoru původních základů. Je také velmi zvláštní, že soud přiznal majiteli komplexu WTC, Larrymu Silversteinovi, hned dvojí pojistné plnění. Údajně proto, že útoky na Severní a Jižní věž byly dvě samostatné a na sobě nezávislé pojistné události.

S odstupem času je stále zřejmější, že bez ohledu na závažné pochybnosti o skutečných příčinách pádu WTC vedla tato událost k zásadním změnám v zahraniční politice Spojených států. Byla nastartována takzvaná „arabská jara“, kde se USA silně angažovaly a především začala téměř dvacet let trvající a nic neřešící válka v Afghánistánu. Mezi jejími oběťmi byli i čeští občané, vojáci, účastnící se v rámci „spojeneckých svazků“ původně bez mandátu RB OSN i bez podpory partnerů v NATO zahájeného agresivního útoku americké armády. 

Jak se později ukázalo, Američanům nešlo ani tak o Usámu bin Ládina, jako spíše o oslabení Ruska a Číny, které se v té době už začaly stavět „na zadní“ vůči snahám západních zemí o udržení rozhodujícího vlivu na jejich ekonomiky a přírodní zdroje. V té době už totiž bylo jasné, že nevyšla sázka na ukrajinizaci Ruska a jeho rozpad na protektoráty jednotlivých místních oligarchů. Místo toho se na scéně objevil Vladimír Putin, který prohlásil, že Rusko hodlá hájit své zájmy a jít vlastní cestou. 

Objektivně vzato, pád WTC ve svých důsledcích spolupůsobil při vzniku příčin dnešní války na Ukrajině a jeho stopa by se dala vysledovat i v íránském dobrodružství Donalda Trumpa. Významně ovlivnil také vnitřní politiku USA. Tak zvaný Patriot Act, který v rekordním čase schválil americký Kongres a 26. října 2001 podepsal prezident George W. Bush, zásadně změnil jak fungování amerických tajných služeb a policie, tak pohled na soukromí amerických občanů. Přestože byl v roce 2015 nahrazen mírnějším zákonem USA FREEDOM Act a v roce 2020 americký Kongres odmítl prodloužit platnost zbývajících kontroverzních "sledovacích" částí, zásadně ovlivnil pohled na bezpečnostní opatření v celém světě. Dodnes to pociťujeme na letištích při každém letu na dovolenou a ačkoliv stále není jasné, jak to před těmi pětadvaceti lety skutečně bylo, může nám neblahé dědictví této události nadělat ještě spoustu vrásek. O pachuti z pocitu podivné mediální hry americké vlády s celým světem ani nemluvě. 

Spolu s ní „šly k zemi“ i dokumenty, uložené v utajované pobočce CIA, trezorech další tajné služby U.S. Secret Service, zabývající se finanční kriminalitou a také u SEC, Komise pro cenné papíry a burzy. Nejen tyto instituce měly v budově rozsáhlé archivy a vyšetřovací spisy k velkým finančním podvodům a kauzám na Wall Street, takže její požár a následné zřícení byly takovou třešničkou na dortu. Materiály, které zde byly uloženy, by totiž mohly v případě úniku a zveřejnění přinést tehdejšímu vedení USA velké bolení hlavy, minimálně srovnatelné s nedávnou "kauzou Epstein".

Den, dnes označovaný jako 11/9, si vybavuji naprosto přesně. Byl jsem tehdy na univerzitě v anglickém Yorku a všichni, posluchači i učitelé, jsme brali napadení WTC jako teroristický útok, přesně tak, jak byl mediálně podáván. Byli jsme šokováni, byla přerušena výuka, všichni jsme sledovali dění v New Yorku a druhý den se v univerzitní kapli sloužila emotivní mše za lidi, kteří při zřícení budov zemřeli. Věřili jsme, že to, na co jsme se dívali, útok na „dvojčata“, deklarovaný náraz do Pentagonu i zřícení třetího letadla díky hrdinství lidí na jeho palubě, bylo pravdivým vylíčením událostí a věřili jsme britským médiím, která začala psát o hrozbě útoku antraxem a dalšími biologickými zbraněmi.

Teprve s odstupem času, když odezněl prvotní šok, jsem začal o některých podivných okolnostech útoku hlouběji přemýšlet. A objevily se pochybnosti. Tak především snad nikdy v historii novodobého stavitelství nebyl zaznamenán případ zřícení budovy, konstrukčně řešené podobně jako WTC, která by se po požáru, který navíc zachvátil pouze několik pater, zřítila prakticky do půdorysu původních základů. Navíc nedošlo ke kolapsu jen jedné budovy. Po WTC 2 se zřítila i WTC 1 a o téměř 7 hodin později (!) i o několik stovek metrů dále stojící WTC 7. Ta mimo jiné fungovala i jako zázemí, z něhož se řídil provoz obou Dvojčat. Během pár hodin tak bylo vlastně kompletně zlikvidováno vše, co patřilo ke Světovému obchodnímu centru.

Je také zarážející, že budovy se zřítily po zásahu letadlem, ačkoliv byly na podobné události konstruovány. Boeingy 767, které do nich narazily, byly sice větší a těžší, než „výpočtový“ Boeing 707, ale na televizních záběrech nebylo vidět, že by jejich nárazy zásadně narušily konstrukce budov. I údajný zuřivý požár, který se následně rozhořel, během několika desítek minut už produkoval spíše oblaka hustého černého dýmu dusícího plameny, než žár, narušující zásadně pevnost ocelových konstrukcí. Je také zvláštní, že ačkoliv podle údajů vyšetřovatelů v zasažených patrech všichni přítomní okamžitě zahynuli, na videích jsou na pozadí kouře vidět zoufale mávající lidé.

Za svůj život jsem viděl hodně destrukcí budov pyrotechnickým odstřelem. Sám jsem měl průkaz pyrotechnika a také příslušná školení. V rámci hledání podobných případů jsem zhlédl dostupná videa požárů výškových budov a přečetl si informace o chování jejich ocelových konstrukcí. Ale nikdy jsem nenarazil na případ, kdy by se po tak krátkém působení údajného požáru v několika málo patrech hořící budovy zřítily prakticky rychlostí volného pádu do prostoru původních základů. Je také velmi zvláštní, že soud přiznal majiteli komplexu WTC, Larrymu Silversteinovi, hned dvojí pojistné plnění. Údajně proto, že útoky na Severní a Jižní věž byly dvě samostatné a na sobě nezávislé pojistné události.

S odstupem času je stále zřejmější, že bez ohledu na závažné pochybnosti o skutečných příčinách pádu WTC vedla tato událost k zásadním změnám v zahraniční politice Spojených států. Byla nastartována takzvaná „arabská jara“, kde se USA silně angažovaly a především začala téměř dvacet let trvající a nic neřešící válka v Afghánistánu. Mezi jejími oběťmi byli i čeští občané, vojáci, účastnící se v rámci „spojeneckých svazků“ původně bez mandátu RB OSN i bez podpory partnerů v NATO zahájeného agresivního útoku americké armády. 

Jak se později ukázalo, Američanům nešlo ani tak o Usámu bin Ládina, jako spíše o oslabení Ruska a Číny, které se v té době už začaly stavět „na zadní“ vůči snahám západních zemí o udržení rozhodujícího vlivu na jejich ekonomiky a přírodní zdroje. V té době už totiž bylo jasné, že nevyšla sázka na ukrajinizaci Ruska a jeho rozpad na protektoráty jednotlivých místních oligarchů. Místo toho se na scéně objevil Vladimír Putin, který prohlásil, že Rusko hodlá hájit své zájmy a jít vlastní cestou. 

Objektivně vzato, pád WTC ve svých důsledcích spolupůsobil při vzniku příčin dnešní války na Ukrajině a jeho stopa by se dala vysledovat i v íránském dobrodružství Donalda Trumpa. Významně ovlivnil také vnitřní politiku USA. Tak zvaný Patriot Act, který v rekordním čase schválil americký Kongres a 26. října 2001 podepsal prezident George W. Bush, zásadně změnil jak fungování amerických tajných služeb a policie, tak pohled na soukromí amerických občanů. Přestože byl v roce 2015 nahrazen mírnějším zákonem USA FREEDOM Act a v roce 2020 americký Kongres odmítl prodloužit platnost zbývajících kontroverzních "sledovacích" částí, zásadně ovlivnil pohled na bezpečnostní opatření v celém světě. Dodnes to pociťujeme na letištích při každém letu na dovolenou a ačkoliv stále není jasné, jak to před těmi pětadvaceti lety skutečně bylo, může nám neblahé dědictví této události nadělat ještě spoustu vrásek. O pachuti z pocitu podivné mediální hry americké vlády s celým světem ani nemluvě.