Svátek má:
Marie
Politika
Jaký smysl měla válka proti terorismu?
Nic tak výstižně necharakterizuje situaci po 25 letech od teroristických útoků na New York a Washington z 11.září 2001 jako tyto dvě fotografie, upozorňuje v komentáři Eduard Chmelár, slovenský analytik.
Eduard Chmelár, slovenský analytik
12.září 2026 - 06:24
Na první je nový syrský prezident Ahmad Šara přijat v Bílém domě 10. listopadu 2025. Na druhé je předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské komise António Costa na návštěvě u téhož muže v Damašku 9. ledna 2026.


Snad je třeba připomenout, že terorista, který krátce před invazí do Iráku v roce 2003 vstoupil do Al-Káidy, v letech 2006 - 2011 byl vězněn americkými jednotkami v nechvalně známé věznici Abú Ghrajb, poté v roce 2012 založil s podporou Al-Káidy teroristickou organizaci Front an-Nusrá, o rok později jej Spojené státy zařadily na seznam nejhledanějších teroristů a ministerstvo zahraničních věcí USA na jeho hlavu vypsalo odměnu 10 milionů dolarů.
Spojenectví s Ahmadem Šarem, ale také se Saúdskou Arábií, odkud pocházeli útočníci z 11. září 2001 dělá z celé „války proti terorismu" frašku. Je to urážka a facka do tváře nejen obětem, ale i pozůstalým po obětech z teroristických útoků na New York a Washington. Oblouk čtvrtstoletého krvavého zápasu s mezinárodní teroristickou sítí se uzavřel tím nejnesmyslnějším způsobem.
I proto bychom dnes neměli vzpomínat jen na těch 2977 obětí ze Světového obchodního centra, Pentagonu a Letu 93, ale také na těch téměř 5 milionů lidí (údaje z uznávané a komplexní studie projektu Costs of War), kteří zahynuli v absurdní tzv.. globální válce proti terorismu. Při této bilanci bychom proto neměli myslet jen na mrtvé z New Yorku a Washingtonu, ale také na oběti z hlavních válečných zón v Afghánistánu, Iráku, Pákistánu, Sýrii či Jemenu. Tyto konflikty vedly navíc k masivnímu vysídlování obyvatelstva, když své domovy muselo opustit minimálně 38 milionů lidí. A v neposlední řadě by se nemělo zapomínat na všechny další strašné důsledky jako byl vznik Islámského státu, povolení mučení, Guantánamo, tajné věznice či Patriot Act s masivním odbouráním lidských práv. Celkové náklady se vyšplhaly na 8 bilionů dolarů.
Pokud má být toto výsledek, tak jsme prohráli. Válka proti terorismu nebyla nějaká bezpečnostní operace, ale protiprávní akt globální pomsty. Ani vpád do Afghánistánu nebyl v souladu s mezinárodním právem a lze úspěšně pochybovat o tom, zda to byl akt sebeobrany, protože Usáma bin Ládin se po celou dobu skrýval v Pákistánu a útočníci pocházeli ze Saúdské Arábie. Byla to největší vojenská operace Severoatlantické aliance a NATO ji prohrálo. Dodnes si to oficiální kruhy až tragikomicky odmítají přiznat. Po dvacetileté nesmyslné okupaci jsme odtud museli utíkat, nejmocnější armádu světa vyhnali a porazili povstalci, kteří neměli na pořádné boty pro své vojáky. Hanba a fiasko pro celou Severoatlantickou alianci, která podle novodobých politruků prý není útočnou organizací (jasně, před tím jsme to viděli v bývalé Jugoslávii roku 1999).
Tragédie války proti terorismu nám ukázala, že vojenská síla nedokáže vyřešit politické problémy, že nejen Spojené státy, ale celý západní svět musí změnit způsob, jakým přemýšlí o příčinách konfliktů. Výsledky dosavadní militaristické strategie jsou jednoznačně kontraproduktivní: Americké vojenské intervence za vydatné pomoci evropských spojenců destabilizovaly regiony, vytvořily prostředí pro růst nových militantních skupin a posílily protizápadní nálady.
Invaze do Iráku je dnes již klasický příklad, kdy okupace a následná destabilizace vedly k vytvoření Islámského státu, posílení džihádismu a rozšíření násilného extremismu. Podobné vzorce je třeba vidět i v Jemenu či Africkém rohu. A současné chování velmocí neukazuje, že bychom se z této situace dokázali poučit...
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)




















