Svátek má:
Alžběta
Politika
Kdo platí boj proti konzervativcům? Vávra ukázal na veřejné peníze
Daniel Vávra ostře napadl financování médií a neziskových organizací. Tvrdí, že konzervativci čelí nerovnému boji, a vlastnímu politickému táboru vyčetl slabost a promarněné příležitosti.
Daniel Vávra
19.listopad 2026 - 07:05
Český herní vývojář Daniel Vávra a spoluzakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu přednesl na Konzervativním fóru v Praze projev, který se rozhodně nedá označit za zdvořilou společenskou přednášku. Tvrdě se pustil do médií, progresivních aktivistů, neziskových organizací i miliardářů, kteří podle něj finančně podporují jednu stranu politického spektra. A nezůstal jen u nich. Současné vládě a celému konzervativnímu prostředí vyčetl, že nedokážou využít vlastní volební vítězství, nemají dostatek schopných lidí ani plán, jak změnit poměry v zemi.
Vávra, který se proslavil především jako tvůrce počítačových her Mafia a Kingdom Come: Deliverance, dlouhodobě vystupuje proti omezování svobody projevu a kritizuje fungování českého mediálního prostředí. Tentokrát však své výhrady zasadil do mnohem širšího politického kontextu. Podle jeho názoru totiž nestačí vyhrát parlamentní volby, pokud má druhá strana nadále převahu v médiích, neziskových organizacích, akademickém prostředí a dalších institucích, které ovlivňují veřejné mínění.
Vávra připomněl, že konzervativní strany dokázaly získat podporu voličů navzdory prostředí, které považuje za výrazně nepřátelské. Varoval ale před představou, že volební vítězství automaticky znamená také změnu společenských poměrů. Média podle něj stále disponují obrovským vlivem, dokážou určovat témata veřejné diskuse a ovlivňovat také lidi, kteří jim sami příliš nedůvěřují.
Zvlášť ostře se vyjádřil k vlastníkům velkých mediálních domů. Obvinil část českých miliardářů, že prostřednictvím svých médií a finanční podpory politických projektů pomáhají prosazovat progresivní agendu. Podle Vávry se přitom některá takto financovaná média prezentují jako nestranná, přestože jejich vlastníci mají výrazné politické preference.
Jeho kritika stojí na jednoduché otázce: Pokud se u konzervativních médií pravidelně zkoumá, kdo je financuje a jaké politické zájmy za nimi mohou stát, proč by stejná pozornost neměla být věnována médiím označovaným za liberální či progresivní?
Stamiliony z veřejných peněz. A konzervativní média?
Nejvýbušnější část Vávrova vystoupení se týkala financování médií a organizací zabývajících se dezinformacemi. Poukázal na evropské prostředky směřující do projektů zaměřených na žurnalistiku, mediální vzdělávání a výzkum informačního prostředí. Podle jeho přesvědčení přitom z těchto peněz těží především instituce a projekty názorově blízké progresivnímu prostředí.
Jako konkrétní příklad uvedl projekt CEDMO 2.0, který podle něj získal 174 milionů korun. Připomněl také údaje, které přisuzuje evropskému systému finanční transparentnosti. Podle jím citované analýzy obdržely české subjekty mezi lety 2014 a 2024 na projekty spojené s médii a žurnalistikou celkem 18,9 milionu eur, tedy přibližně 472 milionů korun.
Vávra následně položil otázku, která patřila k nejostřejším momentům celého projevu: „Dostala cokoliv z toho konzervativní média?“ Nešlo přitom pouze o spor nad jednotlivými granty. Vávra tvrdí, že se z veřejných prostředků dlouhodobě buduje institucionální a mediální zázemí názorového proudu, který následně vystupuje proti konzervativním politikům. Peníze pocházející z evropských a státních rozpočtů tak podle jeho interpretace nepomáhají vytvářet vyvážené veřejné prostředí, ale naopak posilují jeho ideologickou jednostrannost.
Je to závažné obvinění. Uvedené částky samy o sobě nedokazují, že byly rozdělovány podle politické příslušnosti příjemců nebo využívány k volební kampani. Vávra však upozorňuje na problém, který si zaslouží podrobnou veřejnou kontrolu: komu peníze směřují, kdo rozhoduje o jejich přidělení a zda jsou srovnatelné projekty posuzovány podle stejných pravidel.
Právě transparentnost financování je přitom oblastí, kterou Společnost pro obranu svobody projevu dlouhodobě prosazuje. Vávra považuje za nepřijatelné, aby se od některých médií a občanských organizací vyžadovalo důkladné zveřejňování finančních vazeb, zatímco u jiných se podobné otázky odbývaly poukazem na jejich veřejně prospěšné poslání.
Ještě ostřeji se vymezil vůči konkrétním neziskovým organizacím. Jmenoval Asociaci pro mezinárodní otázky, jejíž rozpočet odhadl na 40 milionů korun, a tvrdil, že významná část jejích příjmů pochází od veřejných institucí. Organizaci současně vytkl její politické postoje a veřejná vystoupení některých spolupracovníků. Vávra považuje za absurdní, pokud stát financuje organizace, které následně ostře kritizují jeho vlastní politiku. Jeho výhrada je však širší: podle něj existuje rozsáhlá síť institucí, které se podílejí na vytváření veřejného mínění, zatímco konzervativní prostředí má jen několik malých organizací s omezenými rozpočty.
Takové srovnání je politicky působivé, současně ale otevírá další otázku. Veřejné financování samo o sobě nezavazuje příjemce k podpoře vlády. Kritika vládní politiky může být legitimní součástí činnosti nezávislé organizace. Podstatné je, zda peníze slouží účelu, na který byly poskytnuty, a zda stát při jejich rozdělování zachovává rovné podmínky.
Vávra nicméně považuje současné uspořádání za zásadně nevyvážené. Podle něj konzervativci nedokázali vybudovat vlastní mediální, odborné a občanské instituce, které by představovaly odpovídající protiváhu. A přestože mají nyní politickou moc, nedokážou tuto slabinu odstranit.
Vláda vyhrála volby. Podle Vávry ale neví, co s vítězstvím
Právě kritika vlastního politického tábora dodala projevu další rozměr. Vávra nezůstal u tvrzení, že konzervativcům škodí nepřátelská média nebo progresivní aktivisté. Otevřeně jim vyčetl také vlastní nepřipravenost, personální slabost a neschopnost dlouhodobě plánovat.
Současné vládě vytkl, že po převzetí moci ponechala ve významných funkcích některé úředníky, jejichž postoje považuje za aktivistické. Zvlášť kritický byl k personálním poměrům v bezpečnostních institucích. Podle něj je nepochopitelné, že nová politická reprezentace nedokázala předem připravit tým lidí schopných uskutečňovat její program.
Vávra tím míří na slabinu, kterou konzervativní prostředí podle něj dlouhodobě přehlíží. Volební kampaň lze vyhrát díky nespokojenosti občanů s předchozí vládou. Skutečná změna však vyžaduje připravené odborníky, instituce, konkrétní projekty a schopnost prosazovat je i ve chvíli, kdy se objeví odpor. Kritizoval také skutečnost, že konzervativní tábor nemá dostatek vlastních médií. Považuje za chybu, že politici spoléhají na to, že jim jejich postoje budou spravedlivě zprostředkovávat redakce, jejichž hodnotovou orientaci sami dlouhodobě zpochybňují.
Ještě nepříjemnější vzkaz adresoval českým podnikatelům. Podivoval se nad tím, proč bohatí lidé, kteří by mohli mít zájem na prosazování konzervativních ekonomických a společenských hodnot, nevytvářejí odpovídající finanční a institucionální zázemí.
Vávra je přesvědčen, že část českých miliardářů podporuje politické proudy, jejichž hospodářské návrhy mohou být v rozporu s jejich vlastními podnikatelskými zájmy. V jeho podání tak vzniká paradox: podnikatelé, kteří uspěli v tržním prostředí, finančně pomáhají projektům, jež podle něj usilují o další regulace, přerozdělování a posilování státních zásahů.
Jeho kritika se ovšem netýkala jen peněz. Vávra postrádá výrazné konzervativní osobnosti schopné formulovat dlouhodobou vizi země. Politika se podle něj změnila v marketingovou soutěž, v níž často rozhoduje vzhled kandidáta, mediální prezentace nebo schopnost zaujmout krátkým videem. Skutečné ideové střety a promyšlené programy ustupují do pozadí.
Podobně hodnotí také debatu o budoucí prezidentské volbě. Konzervativní prostředí podle něj nemá dostatečně silnou osobnost, která by dokázala oslovit širší veřejnost a současně obstát proti kandidátům s rozsáhlým mediálním a finančním zázemím. Vávra tím nepřímo upozorňuje na problém, který může být pro současnou koalici podstatnější než jednotlivé opoziční útoky. Pokud vláda nedokáže přesvědčivě vysvětlovat své kroky, vychovávat nové politické osobnosti a připravovat dlouhodobé změny, může se její volební vítězství ukázat jako dočasné.
Politici řeší skandály, zatímco přicházejí skutečné problémy
V závěrečné části projevu Vávra obrátil pozornost k tématům, která podle něj česká politika dlouhodobě zanedbává. Jmenoval migraci, energetickou nezávislost, průmysl, svobodu projevu, postavení střední třídy, nízkou porodnost a především nástup umělé inteligence.
Varoval před hlubší hospodářskou a společenskou krizí západní Evropy. Podle jeho názoru mohou už během několika příštích let přijít změny, na které nejsou připraveni politici ani veřejnost. Zvláštní důraz kladl na umělou inteligenci, jejíž rozvoj může zásadně proměnit pracovní trh, ekonomiku i fungování společnosti. Velkou pozornost věnoval také školství. Konzervativní prostředí podle něj ztratilo vliv na mladou generaci a nedokáže účinně reagovat na hodnotové postoje, které se prosazují ve vzdělávacích institucích. Současnému vedení resortu vytkl pokračování některých přístupů předchozí vlády.
Vávra přitom nevolal pouze po razantnějších politických rozhodnutích. Na příkladu Spojených států upozornil také na nebezpečí opačného extrému. Příliš nekompromisní postup bez dostatečné společenské podpory může podle něj vyvolat prudkou protireakci a nakonec posílit právě ty politické proudy, proti kterým konzervativci vystupují.
Tato úvaha ukazuje, že jeho projev nebyl jen požadavkem na tvrdší vládnutí. Vávra sice vyzývá konzervativce, aby po získání moci důsledně uskutečňovali svůj program, současně ale připouští, že bez dlouhodobé strategie a schopnosti získávat podporu veřejnosti může i razantní politika skončit neúspěchem.
Z celého vystoupení vystupuje mimořádně ostrá kritika českých poměrů. Vávra je přesvědčen, že konzervativci čelí silnému mediálnímu a institucionálnímu protivníkovi, jehož část aktivit je financována také z veřejných prostředků. Zároveň jim však odmítá přiznat pohodlnou roli bezmocných obětí. Pokud mají politickou moc, měli by podle něj vědět, co chtějí změnit, mít připravené lidi a umět své cíle prosazovat.
Největší slabinou současného konzervativního prostředí tak podle Vávry nemusí být samotná síla jeho protivníků, ale neschopnost vytvořit vlastní dlouhodobou strategii. Kritika médií, neziskových organizací a progresivních miliardářů je pouze jednou částí jeho poselství. Tou druhou je varování, že bez vlastních institucí, schopných osobností a promyšleného programu může i vítěz voleb nakonec zůstat politicky bezmocný.
Vávra svůj projev uzavřel přiznáním, že konzervativci zatím potřebný plán nemají. A právě tato věta může být pro současnou vládní koalici nejnepříjemnějším závěrem celého vystoupení. Nezazněla totiž z opoziční demonstrace ani z redakčního komentáře kritického média, ale od člověka, který se k jejímu politickému směru otevřeně hlásí.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
Zdroj: https://www.sosp.cz/quo-vadis-munde/
KOMENTÁŘ: Petr Sak
Obáváte se, že Rusko v nejbližších měsících podnikne agresivní akci proti některé ze zemí NATO?
|
28% |
|
47% |
|
25% |





















