Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa 9. října 2026 uvalila rozsáhlé sankce na Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu. Washington tentokrát nepostihuje pouze jednotlivé soudce a žalobce, ale samotnou instituci, kterou založilo 125 států k vyšetřování nejzávažnějších mezinárodních zločinů. Americký ministr zahraničí Marco Rubio otevřeně oznámil, že Spojené státy chtějí soudu omezit finanční zdroje a zabránit jeho zásahům proti americkým občanům.

Rozhodnutí vyvolalo ostrý střet s evropskými spojenci a znovu otevřelo otázku, zda mezinárodní právo dokáže obstát proti politické a ekonomické moci velmocí.

Washington trestá soud, jehož pravomoci odmítá uznat

Spojené státy nejsou smluvní stranou Římského statutu, na jehož základě Mezinárodní trestní soud vznikl v roce 2002. Washington dlouhodobě odmítá, aby soud bez amerického souhlasu stíhal příslušníky jeho ozbrojených sil nebo politické představitele.

ICC však může za stanovených podmínek vyšetřovat také občany nečlenských států, pokud se podezřelé zločiny odehrály na území země, která jeho jurisdikci uznává. Tento princip představuje jeden z hlavních zdrojů amerického odporu.


Americké rozhodnutí má ovšem širší důsledky. ICC vydal v březnu 2023 také zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina kvůli podezření z nezákonných deportací ukrajinských dětí. Oslabení soudu proto může zasáhnout nejen kauzy týkající se Spojených států a Izraele, ale také mezinárodní snahy o vyvozování odpovědnosti za zločiny spáchané během války na Ukrajině.

Sankce ohrožují finance, banky i technologické zázemí

Americký Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) zařadil Mezinárodní trestní soud na sankční seznam. Opatření může výrazně omezit jeho přístup k americkému finančnímu systému a službám společností, které podléhají americkým sankčním pravidlům.

Pod tlakem se tak mohou ocitnout banky, poskytovatelé pojištění i technologické společnosti zajišťující každodenní fungování soudu. Riziko se týká také evropských podniků, které využívají americké finanční nebo technologické služby.


Soud označil americké rozhodnutí za útok na nezávislost mezinárodní justice a vyzval členské státy k jeho ochraně. Zástupkyně hlavního žalobce Nazhat Shameem Khan potvrdila, že vyšetřování a soudní řízení budou pokračovat.

Zásadní problém spočívá v precedentu, který Washington vytváří. Pokud může velmoc prostřednictvím hospodářských sankcí omezovat fungování soudu, jehož rozhodnutí odmítá, otevírá tím cestu k podobnému postupu i dalším státům.

Evropa musí ukázat, zda dokáže mezinárodní soud ochránit

Evropská komise označila americké sankce za hluboce politováníhodné a oznámila připravenost přijmout opatření, která umožní ICC pokračovat v činnosti a ochrání evropské společnosti před dopady amerických rozhodnutí. Belgický ministr zahraničí Maxime Prévot vyzval k využití evropského blokovacího nařízení, které může za určitých podmínek chránit podniky před účinky zahraničních sankcí. Jeho použití v tomto případě však dosud nebylo schváleno.

Podporu soudu společně vyjádřili také ministři zahraničí Německa, Francie, Itálie, Dánska, Nizozemska, Velké Británie, Kanady a Japonska. Německá ministryně spravedlnosti Stefanie Hubig upozornila na historický paradox. Právě Spojené státy po druhé světové válce významně prosazovaly norimberské procesy, které položily základy moderní mezinárodní trestní odpovědnosti.


Největší problém přitom není samotný americký nesouhlas s pravomocemi soudu. Státy mohou legitimně vést právní a politické spory o rozsah mezinárodní jurisdikce. Zcela jinou otázkou je však využití ekonomické síly k omezení fungování soudní instituce, jejíž rozhodnutí se některé vládě nelíbí. Spojené státy nyní používají svou finanční převahu proti soudu, který má podle svého zakládajícího statutu uplatňovat právo bez ohledu na politickou moc vyšetřovaných osob.

Evropská unie proto stojí před skutečnou zkouškou politické samostatnosti. Nestačí pouze americké sankce odsoudit. Bude muset prokázat, zda dokáže ochránit činnost instituce, kterou její členské státy podporují a financují. Pokud Evropa nedokáže zajistit nezávislé fungování soudu v Haagu, vyšle tím nebezpečný signál, že mezinárodní spravedlnost je závislá na souhlasu nejsilnějších světových mocností.

A to je nejzávažnější důsledek Trumpova rozhodnutí. Nejde pouze o budoucnost jednoho soudu, ale o otázku, zda mezinárodní právo platí pro všechny, nebo především pro státy, které nemají dostatek politické a ekonomické síly se mu vzepřít.



Zdroje: 1. Reuters – USA uvalily sankce na Mezinárodní trestní soud, 9. října 2026⁠; 2. Americké ministerstvo financí OFAC – Zařazení ICC na sankční seznam, 9. října 2026⁠; 3. OFAC – Generální licence č. 13 upravující přechodné období sankcí⁠; 4. Mezinárodní trestní soud – Oficiální odmítnutí amerických sankcí, 9. října 2026⁠