Americký prezident Donald Trump uvolnil část nových sankčních omezení vůči Rusku v době, kdy Washington s Moskvou jedná o společných hospodářských projektech. Diskutuje se o dodávkách strategických surovin, energetických investicích v Arktidě, plynovodech Nord Stream i datových centrech využívajících ruské jaderné elektrárny. Někdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v tom vidí nebezpečí pro evropskou sankční politiku. Obává se, že Spojené státy začnou rozvíjet obchodní vztahy s Ruskem nezávisle na výsledku války na Ukrajině a že Evropa zůstane mimo jednání, jejichž důsledky sama ponese.

„Trump osvobozuje Rusko,“ nadepsal Zaorálek svůj příspěvek na sociálních sítích. Poukázal především na rozhodnutí amerického prezidenta o sankcích schválených Kongresem. „Donald Trump osvobozuje Rusko od sankcí, které zákonem schválil americký Kongres minulý měsíc,“ napsal. Připomněl také Trumpovo předchozí rozhodnutí uvolnit omezení týkající se ruské nafty.

Trump 16. října podepsal exekutivní příkaz, kterým využil zákonnou možnost udělit výjimky z opatření podle zákona Lindseyho Grahama zaměřeného na Rusko a Írán. Zákon podepsal 18. září a počítal mimo jiné s vysokými cly a sankcemi souvisejícími s obchodováním s ruskými energetickými surovinami. Americká administrativa výjimky zdůvodnila národním zájmem. Nešlo však o plošné zrušení dosavadních sankcí vůči Rusku. Opatření přijatá podle jiných právních předpisů zůstávají v platnosti.

Tomuto kroku předcházelo rozhodnutí amerického ministerstva financí z 9. října, které za stanovených podmínek povolilo transakce související s ruskou motorovou naftou. Příslušná výjimka má platit do 7. dubna 2027. Obě rozhodnutí vyvolala kritiku části amerických zákonodárců, kteří se obávají oslabení hospodářského tlaku na Moskvu.


Odkazuje přitom na vystoupení ruského vyjednavače a šéfa Ruského fondu přímých investic Kirilla Dmitrijeva ze 16. října. Ten na Ruském energetickém týdnu hovořil o možnostech spolupráce se Spojenými státy v několika odvětvích. Zaorálek připomněl, že mezi diskutovanými projekty je možná nová uranová smlouva i zvýšení dodávek hnojiv, hliníku a kovů vzácných zemin na americký trh.

Nejde přitom o okrajové komodity. Uran je důležitý pro jadernou energetiku, hnojiva pro zemědělství a hliník pro průmyslovou výrobu. Kovy vzácných zemin se využívají v elektronice, moderních technologiích i některých obranných aplikacích. Dmitrijevova vyjádření potvrzují, že se o těchto oblastech jedná, nikoli že už byly uzavřeny příslušné smlouvy.

Další oblastí jsou podle Zaorálka společné projekty v Arktidě, zejména v energetice a při využívání zkapalněného zemního plynu. Takové investice by mohly vyžadovat dlouhodobou spolupráci při těžbě, zpracování a přepravě surovin. Ještě větší pozornost ale bývalý ministr věnuje plánům, které propojují energetiku s výpočetní technikou.

„Nejpozoruhodnější je samostatný text o společných datových centrech s využitím ruských jaderných elektráren,“ napsal Zaorálek. Rozhovory se tak podle něj rozšiřují i na výpočetní infrastrukturu. „Tento bod mění charakter celé nabídky,“ zdůraznil. Vysvětlil, že datové centrum napojené na jadernou energetiku předpokládá dlouhodobou investici, technickou spolupráci a trvalejší společné zájmy obou stran.

Dmitrijev skutečně zmínil společná rusko-americká datová centra, včetně možnosti využití menších jaderných elektráren. Výpočetní infrastruktura potřebuje stabilní dodávky elektřiny, a její případné propojení s energetickými zdroji by proto mohlo vytvořit vztahy na řadu let. Veřejně však zatím nejsou doloženy konkrétní lokality, investiční náklady, kapacity ani termíny výstavby.


Reuters o těchto rozhovorech informovala s odvoláním na osoby obeznámené s jednáními. Mezi aktéry širších kontaktů uvedla Kirilla Dmitrijeva a Jareda Kushnera. Případnému obnovení provozu plynovodů však stojí v cestě sankce, politický odpor některých evropských států a další právní i technické překážky. Zatím tedy nejde o dohodnutý obchod ani o potvrzený návrat ruského plynu touto trasou.

Zaorálek do stejného souboru jednání řadí zahraniční aktiva ruské ropné společnosti Lukoil. Podle jeho příspěvku měl Vladimir Putin 5. září při jednání v Moskvě Američanům navrhnout jejich odkup. Zmínil přitom rafinerie, čerpací stanice a další podniky v Evropě v hodnotě až 20 miliard dolarů.

O rozhovorech týkajících se zahraničních aktiv Lukoilu informovala také agentura Reuters, která jejich odhadovanou hodnotu uvedla přibližně na 22 miliard dolarů. Podle Reuters od dříve oznámené akvizice těchto aktiv mezitím ustoupila americká investiční společnost Carlyle. Konkrétní tvrzení o Putinově osobním návrhu z 5. září však není nezávisle potvrzené. Případný převod těchto aktiv by mohl změnit vlastnické poměry v části evropského energetického sektoru, zatím ale není doložen dokončený prodej. Zaorálek z uvedených informací vyvozuje, že hospodářské rozhovory mezi Washingtonem a Moskvou postupně získávají vlastní směr, který nemusí být přímo svázán s jednáním o ukončení války na Ukrajině.


Takový vývoj by mohl komplikovat snahu Evropské unie omezovat příjmy Moskvy z energetiky a dalších strategických odvětví. Z dosavadních informací však nelze vyvozovat, že všechny diskutované projekty budou uskutečněny nebo že americké společnosti mohou obcházet evropské sankce. Evropská unie nadále uplatňuje vlastní právní omezení, která nejsou Trumpovými rozhodnutími automaticky dotčena.

Zaorálek přesto považuje evropskou reakci za nedostatečnou. Podle něj se Washington a Moskva zabývají obchodním uspořádáním, které se bezprostředně týká evropských zájmů, aniž by Evropa měla odpovídající vliv na podobu případných dohod.

Říjnová Evropská rada přitom přijala závěry k Ukrajině, sankcím a dalším otázkám a podpořila pokračování tlaku na Rusko. Zaorálkova kritika proto nesměřuje k doslovné absenci jakýchkoli rozhodnutí, ale k tomu, že Evropská unie podle něj dosud nepředložila dostatečnou strategii pro měnící se hospodářské vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem.

„Washington a Moskva prostě jednají o obchodním uspořádání, které se bezprostředně týká evropských zájmů, a Evropa u toho není. Nejde tedy jen o jednání o Ukrajině bez Ukrajiny. Jde o jednání o Evropě bez Evropy,“ zdůraznil. Evropská unie podle něj potřebuje na novou situaci reagovat vlastní strategií.

„EU neměla větší úkol než na tuto novou situaci nějak reagovat a postavit vlastní strategii. Poslední Evropská rada se ale nedokázala dohodnout vlastně na ničem,“ uzavřel Lubomír Zaorálek.

(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: xtv)