Americký prezident Donald Trump chtěl evropské členy NATO přimět, aby přestali spoléhat na americké peníze a americkou armádu. V jednom směru už uspěl. Evropské státy prudce zvyšují obranné rozpočty, rozšiřují výrobu munice a urychlují nákupy zbraní. Evropské země NATO a Kanada zvýšily v roce 2025 své obranné výdaje téměř o 20 procent v reálném vyjádření a Aliance se zavázala do roku 2035 směřovat 5 procent HDP na obranu a širší bezpečnostní výdaje.

Jenže americký tlak má i druhou stranu. Pentagon přezkoumává vojenskou přítomnost USA v Evropě a mezi zvažovanými možnostmi je i výraznější redukce sil. V Evropě je přibližně 80 tisíc amerických vojáků a některé scénáře počítají se stažením až kolem 25 tisíc z nich. Rozhodnutí zatím nepadlo. Evropa tak dostává přesně to, co po ní Washington požadoval: větší odpovědnost. Zároveň ale začíná počítat s možností, že větší odpovědnost bude znamenat také menší závislost na Spojených státech.

Trump Evropu donutil platit. Teď se mění i nákupy


Mění se ale i otázka, odkud zbraně nakupovat. Některé evropské státy začínají více hledat evropské nebo jiné neamerické dodavatele. Nejde jen o podporu vlastního průmyslu. Jde také o obavu, zda bude americká technika dlouhodobě stejně dostupná a zda s ní nebudou spojeny politické podmínky, které Evropané nebudou moci ovlivnit. To je zásadní posun. Pokud Evropa začne systematicky budovat vlastní protivzdušnou obranu, výrobní kapacity, zásoby munice a velitelské struktury, mění se nejen množství utracených peněz, ale i samotná architektura Aliance.

Pentagon přepočítává vojáky. Východ NATO znervózňuje

Nejcitlivější je přezkum amerických sil v Evropě. Má skončit do konce roku a kritici v americkém Senátu varují, že výraznější redukce by mohla zasáhnout hlavně státy na východním křídle NATO. Ty spoléhají nejen na vlastní armády, ale také na viditelnou americkou přítomnost jako důležitý nástroj odstrašení.

Washington přitom Evropu neopouští. USA dál investují do klíčové infrastruktury a rozšiřují některé strategické základny. Americká politika tedy není prostým odchodem z kontinentu. Jde spíše o přeskupení sil a tlak, aby Evropané sami nesli větší díl konvenční obrany. Nejistota je ale sama o sobě strategickým problémem. Odstrašení nestojí jen na počtu tanků nebo letadel. Stojí na přesvědčení protivníka, že v krizové chvíli spojenci skutečně zasáhnou.


NATO sílí v penězích. Důvěra ale není účetní položka

Vzniká tak největší paradox Trumpovy strategie. Z finančního pohledu tlak funguje. Evropa utrácí více, zbrojovky dostávají nové zakázky a státy, které ještě nedávno odmítaly masivní růst obranných rozpočtů, dnes přijímají závazky v řádu několika procent HDP. Jenže vojenská aliance nestojí pouze na rozpočtech. Stojí také na důvěře.


NATO formálně zůstává jednotné a článek 5 nebyl zpochybněn. Přesto se Evropa připravuje na možnost, že americká pomoc nebude vždy dostupná ve stejné míře a stejným způsobem jako dřív. Trump tak možná dosáhl toho, co po Evropě dlouho chtěly i předchozí americké administrativy: aby více platila a více se bránila sama.

Jenže výsledek může jít dál, než Washington zamýšlel. Trump může Evropu přinutit, aby byla vojensky silnější a zároveň méně závislá na Americe. To by byl největší paradox celé jeho politiky vůči NATO.