Protože však pan Vystrčil vystoupil, alespoň na domácí půdě, jaké ten, kdo vybírá partnery České republiky na mezinárodní úrovni a vyslal do celého světa informaci, že „nikdo nám nebude říkat, koho máme považovat za své partnery“, promluvil tím jménem pana prezidenta Pavla (a možná i jeho paní), předsedy vlády Andreje Babiše a předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, do věcí téměř posledních. 

Přesto si myslíme, že jsme se nedozvěděli zdaleka všechno, co se opravdu stalo. Příznivé mraky z Východu, a řád neřád, pan předseda Senátu byl opásán stuhou, která některým starším připomněla čínskou minulost z let vlády a dobývání Tchaj-wanu generalissimem Čankajškem.  Zdvořile poděkoval, prohodil několik slov v češtině, o kterých už nevíme, jak byla přeložena, a s úctou  předal tchajwanskému prezidentovi sportovní tričko se jménem prezidenta Lai a  originálním „Czech“. Oba pánové se nechali zvěčnit s baťůžky, u nás chápané jako symboly „vystrčilovské“ diplomacie hodné pozornosti.

Zatím víme, že kromě setkání pana předsedy Senátu  s tchajwanským prezidentem byli na seznamu paní viceprezidentka, tři ministři, vysocí státní úředníci a minimálně dvacet až třicet, podle jiných pramenů padesát, „podnikatelů“. A také reprezentantů kulturní, vědecké obce a akademické sféry, zatím dodnes ještě bezejmenných. Ale o těch se všechno jistě brzy dovíme, protože se o to čínští zpravodajové, jejichž zájem tato akce vyvolala, rádi zmíní. A mezitím se šlo na veletrh, kde to mohlo být zajímavé i pro tak různorodý doprovod pana senátora.

Je třeba také vzpomenout, že cesta páně Vystrčilova, trvající necelých sto hodin, byla úctyhodným fyzickým výkonem, i pro tak zkušeného cestovatele do míst vzdálených i blízkých. Trochu to připomíná odkazy na Parkinsonovy zákony, které známe už z roku 1955 a jejichž platnost se zdá být znovuobjevena. Bez ohledu na to, že jsou tak významným eschatologickým proroctvím, neboli učením o věcech posledních.