Dokument, jehož iniciátorem je senátor Lindsey Graham,  zmocňuje  prezidenta k uvalení cel až do výše 500% na dovoz z Ruska a až do výše 100% na dovoz ze zemí, které nakupují ruské zdroje (ropu, uran, zemní plyn). To riskuje vznik vážných problémů s Indií a Čínou, hlavními obchodními partnery Spojených států, a vyvolání prudkého nárůstu inflace. 

EU by to v zásadě měla uvítat, jelikož Brusel už rok a půl naléhá na Washington, aby vůči Moskvě zaujal pevnější postoj. Nyní však převládá nedůvěra: návrh zákona hrozí, že Donaldu Trumpovi poskytne silnou páku, a to jak proti jeho protivníkům, tak i spojencům. 

Paragraf 113 návrhu zákona, nazvaný „Zákon Lindseyho O. Grahama o sankcích proti Rusku a Íránu z roku 2026“ ,  stanoví, že prezident Spojených států má právo zvýšit cla až o 100% na „veškeré zboží“ pocházející ze zemí, které patří buď mezi pět největších dovozců ruské ropy a plynu, nebo mezi pět největších „napomáhačů“ obcházení sankcí. Potenciálně se do hledáčku dostane kdokoli, kdo provede „nové nákupy“ ruských energetických zdrojů. 


V první polovině roku se dovoz zvýšil o 17 % a dosáhl téměř 10 milionů tun. To bylo způsobeno především Francií, Belgií a Španělskem. Nákupy plynu přepravovaného plynovody se rovněž zvýšily o 7 %. Včetně plynu dodávaného prostřednictvím Turk Stream do střední Evropy, zejména do Maďarska a na Slovensko. 

Kumulativní nárůst se odhaduje na 10 až 15 %. To je více než dostatečné k uvalení 100% cla. 

Autoři návrhu zákona se ospravedlňují tím, že dokument zmiňuje pouze „pět největších dovozců ruské ropy nebo plynu“. Ti, kteří podniknou „významné kroky k omezení svých nákupů“, se nemají čeho bát. 

Nakonec však vše závisí na Bílém domě. Zákon lze interpretovat různými způsoby. 

Spouštěč je formulován relativně: ne „dovoz více než určitý počet metrů krychlových“, ale „je v první pětce“. Seznamy se revidují každých 180 dní. Jinými slovy, pokud Indie pod tlakem USA sníží svůj dovoz, země EU se automaticky posunou v žebříčku výše, aniž by změnily své vlastní chování. 

„Jedná se o hrozbu dalších cel na zboží z Číny, Indie a zemí EU v hodnotě miliard dolarů,“  uvádí New York Times . 

Dokument zmiňuje také ty, kteří „zjevně pomáhají Moskvě“ obcházet sankce. Konkrétně se jedná o Řecko, Kypr a Maltu, které pokračují ve spolupráci s Ruskem v odvětví námořní dopravy. 

V rizikové zóně se tak nachází přibližně deset evropských zemí a řada firem. 

Společnosti v ropném, plynárenském, petrochemickém, metalurgickém, chemickém a sklářském sektoru by mohly podléhat sekundárním clům, pokud se Spojené státy domnívají, že „získavají podstatný prospěch z využívání ruských energetických zdrojů“. 
Samotná kombinace sankcí a dovozních cel vytváří extrémně nebezpečný nástroj rozsáhlého ekonomického tlaku. 

Kombinace sankčních mechanismů s cly stírá hranici mezi cílenou odpovědností a kolektivním trestem. V důsledku toho se místo přesných opatření ocitají postižena celá odvětví a celé ekonomiky.