Voliči je před dvěma lety vyhnali z vlády i parlamentu, ve dvou krajských volbách po sobě nezískali po celé republice ani křeslo. Silné zájmové skupiny, které vydělávají miliardy na jimi protlačených zákonech, je ale zkoušejí opět dostat k moci.

Zelená aktivistka Jeanette Rubinová bojovala proti konzumní společnosti a za záchranu planety opravdu zostra. Zakládala požáry po Americe všude tam, kde podle jejího názoru člověk ubližoval přírodě. A ohrozila tak životy mnoha lidí. Deset let po ní šli federální agenti, až se jim včera vzdala. Kousek od místa, kde jsem před čtyřma lety ztratil čepici Radia Beat a tím v jejích očích určitě zamořil přírodu. Mám kliku, že jsem na ní nenatrefil.

Jeanette už asi nebavilo žít zeleným životem v sepjetí s přírodou kdesi v divočině. Na stará kolena (no, to jsem přehnal, není jí ani čtyřicet) si uvědomila, že na té civilizaci přece jen něco je a že taková teplá voda v base není tak marná věc.

Naši ekoteroristé zatím k takovému poznání nedospěli. Média je pořád líčí jako ty, komu leží na srdci kytičky a ptáčkové. Přitom jejich nápady dovedeny do důsledků by skončily přesně tam, kde skončil polpotovský režim v Kambodži: na hromadách mrtvol těch, co ne dost ochotně odhodili kulturu při návratu do náruče nezkažené přírody.

Donutíme je silou, Kaťuško. To je jejich slovník. Vylučování ze strany za neposlušnost, i kdyby měla padnout vláda, to je jejich styl. V předvolebním klipu vyhrožovat prezidentovi useknutím hlavy, to je jejich vkus. Žvanit o limitech na těžbu uhlí a tajně brát peníze od uhlobaronů, to je jejich morálka.

Ano, každý druhý z nich žije v městském přepychu a o víkendu pro zábavu jezdí na Šumavu kázat místním lidem, jak tam smějí žít a co vše pro zlepšení svého skromného života nesmějí udělat. Sami by v přírodě zahynuli do týdne, ale ústa mají plná odporu ke spotřební kultuře a požitkářství.

Nechtěli by na také na deset let zmizet někde v divočině a pak přijít, jak to s tím životem v lůně matky přírody je? Třeba jim pak půjčíme mýdlo.

        
Ladislav Jakl