Těžko se mi hledají slova k pocitům, které jeho čin ve mně vyvolává. Najednou jsem pochopil, že blahobyt způsobil u části západní společnosti touhy srovnatelné snad jen s běsněním při starořímských gladiátorských hrách. Stříkající krev, chrčení umírajících, křik raněných, kutálející se hlavy ….. Co na tom, že umírají i diváci. Už nestačí filmy a hry. Akce, násilí a brutalita nám všem vstoupí do života. Je jedno, co bude potom. Teď, teď je nutné prožít něco mimořádného, neopakovatelného. Uříznout někomu hlavu, před tím ho ještě znásilnit, pokud možno před jeho rodinou. Ve jménu krásných idejí ukájet beztrestně své nejnižší pudy. Opat John, stejně jako zástupy jiných, už nepokleká před Kristem. Mají svého černého anděla, tak proč ne taky černého Krista. Svým gestem povzbuzují v lidech démony zla a budou smeteni. Ale my také!